Nevěřím. Ale věřím lidem, kteří věřili, že ho viděli.

Bůh se může zjevit v různých podobách, což bohužel/bohudík nijak nepotvrzuje jeho existenci. Mně se Bůh jednou zjenvil z azurového obláčku a jednou jsem jeho zřetelný výjev spatřil v mušli, po velký… ale byl to spíše Budha (samá bublina), než ten všeobecně uznávaný vlasatec či jeho otec anebo co.

Nevěřím, jedná se o vizuální halucinace.

Pokud člověk promlouvá k Bohu, je to normální. Jedná se o modlitby. Jestliže ale člověk věří, že Bůh na něj mluví, je nemocný. To stejné platí o vidění Boha.

Názorně je to vysvětleno v dialogu Chýlková Polívka ve filmu Dědictví . Však Boha nikdo neviděl? Nechápu, jak někdo může věřit? Odpověď psát nebudu.
A lidem věřím, některým.
Nechápu, proč se ty nepodíváš, jak se nějaká slova píšou. Psyché je řecky duše, psychologie, všude je ypsilon , pak je řecké písmeno psí.
Takže první řádek – čau, věříte, před co mábýt čárka, Boha s velkým B, Pána,
Druhý řádek, oni jsou zdraví mužský ord
Třetí řádek, Ateisté, pořád
Další řádek čtvrtý lepší je mému kámošovi, a když použiješ buď, znamená to, že bude následovat další věta, takže to nedává smysl.

Věřím, že často sami věří že ho viděli, ale nevěřím že ho viděli doopravdy 🙂 Bůh pokud vůbec nějaký existuje není člověk, nemá podobu člověka aniž žádného jiného pozemského tvora, nezjevuje nikomu tady na zemi, pokud něco jako vyšší bytost existuje (ať už jsme jeho součástí nebo nás stvořil v rámci nějaké experimentální simulace) určitě se nám nebude zjevovat v podobě lidské, jednak by mu to k ničemu nebylo a jednak by toho zřejmě ani nebyl schopen. Mnohem pravděpodobnější je, že ti lidé prostě jen halucinovali nebo zjistili, že tyhle povídačky jsou ve středu věřící komunity cesta k určité formě popularity, a protože se jim líbí být populární nalžou svému okolí ochotně cokoliv.

Upravil/a: anonym