Odpoveď byla označena jako užitečná

Co je hřích?
"Hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí; je to přestupek proti pravé lásce k Bohu a bližnímu způsobený zvráceným lpěním na určitých věcech. Hřích zraňuje lidskou přirozenost a vážně narušuje lidskou solidaritu. Byl definován jako „slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu“

Říká se, je lepší mít drzé čelo než poplužní dvůr ( ve smyslu, že díky asertivitě, suverénnosti můžeme být úspěšnější, než pomocí majetku)
Z toho plyne, že suverénní, rázné, drzé chování zapůsobí a získá úspěch, výhody, často dobré společenské postavení – a to i tehdy, pokud se objektivně vzato nemá drzé sebevědomí oč opírat.
Ale ne vždy drzost přinese vítězství, záleží na protějšku.

Myslím, že v současnosti jdou ruku v ruce.. jak drzost, tak peníze a majetek.

https://dkvas­nicka0.wixsite­.com/nabeton/sin­gle-post/2019/03/17­/h%C5%99%C3%AD­ch
"Seznam hříchů se dá udělat z některých textů Písma svatého velice lehko. Nápadně však v tom seznamu chybívají společensky přijatelné zlozvyky. A všeobecně shovívavě přijímané rysy povahy, které popsal na lidstvu posledních časů apoštol Pavel Timotejovi: „Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.“ (2. dopis Timotejovi 3:1–5) „Takových lidí se straň.“ říká nakonec Timotejovi
----.

Domhnívám se, , zda jde o hkřoích, u každého člověka záleží na tom, , zda drzost je/ není v souladu s jeho svědomím a zda j obrací proti Bohu., nebo ubližuje člověku drzostí, spojenou třeba se lží či pýchou. hrubostí a vulgarismny atd,.

Je třeba si uvědomit, že dobré slovo je někdy více než bohatý dar.

Upravil/a: annas

Co tu Paul vyjmenoval se sice někdy možná trochu zmateně uvádí jako hříchy, ale častěji se o tom mluví jako o 7 hlavních zlých NÁKLONNOSTECH. Člověk by se je měl snažit soustavně potlačovat. Pokud je nepotlačuješ, sice hřešíš proti sobě, ale hlavního hříchu se dopustíš, až když v důsledku těch náklonností uděláš něco konkrétního.
Drzost je řazena mezi stupně PÝCHY, ale v podstatě to ani nemusí být vždy hřích. Např. když jsi drzý vůči nějakému lumpovi, a to především za účelem za účelem dosažení nějaké spravedlnosti. Nebo dvorní šašek měl drzost v popisu práce, atd. Annas už vzpomněla, že drzost bývá efektivní metoda a pokud v tom převládá spíš smělost a odvaha, nemusí to být špatné. Ale jak to vidíme třeba v politice a podnikání, hanba mluvit. To samo o sobě už naznačuje, že při drzosti nejde jen o pýchu a nedostatek lásky k Bohu a bližnímu – ale o ty praktické hříšné dovršení. Analýzou bychom u jednotlivých příkladů drzosti odhalili např. urážku druhého, plánovitý postup někoho obelhat, okrást, zastrašit, přijít k moci,… Opakem drzosti je myslím kombinace pokory, lásky, zvýšené vnímavosti srdce vůči situaci druhého,…

Druhy hříchů jsou rozděleny do sedmi kategorií: pýcha, lakota, hněv, lenost, chamtivost, smilstvo a závist. Drzost mezi mini není, asi patří někam mezi hněv a pýchu.