Víte něco o době 1948–1989? :)

1. Posudky na žáky se psaly v souvislsoti s přijetím na střední školu.. K přihlášece se přikládal posudek ze základní školy a posudek představitelů obce a KSČ, i když nešlo o členy strany,

   Ppokud byli rodiče dítěte i třeba nábožensky založení, či na vesnici nebyli členy JZD, nepatřili k dělnické třídě, neangažovali se, dítě nemělo zpravidla šanci na přijetí.

2. Politické vitpy – moc si nepamatuji. Pomohla kniha Abeceda reálného socialismu

Komunistům více práce, ať nechají agitace!
Americký brouk – posel amerického imperialismu!
Rozdíl mezi komunistou a antikomunistou je ten, že komunista díla Marxe a Lenina četl, antikomunista těmto dílům porozuměl.
Pytlák soudruh Novák chytil do pasti živého zajíce. Dá ho do pytle, přinese domů a říká ženě:
„Mařko, udělej ho na smetaně.“ „Ty ses zbláznil, kde bych sehnala smetanu?“
„No tak dobře, tak ho udělej na špeku.“ „Ty nejsi dnešní, špek jsem neviděla už pár let.“
„Aha, tak ho udělej na česneku.“ „Ten měli naposled loni na Vánoce.“
„To se na to …“ vykřikne vztekle Novák, otevře pytel a nechá zajíce utéct.
„Ať žije KSČ, Ať žije KSČ, Ať žije KSČ!“ křičí zajíc a utíká radostně pryč.

3. Školu jsem si vybírala podle zájmu, ale bohužel, nebylo mně to umožněno. právě kvůli politickému hodnocení rodičů jak jsem uvedla v bodě 1.

Pro dnešní a budoucí generaci těžko pochopitelné období temna, kdy vše ve jménu velkého soudruha bylo řízeno z Moskvy a kdo se jen trochu vymykal davu byl uvězněn ještě do užšího plotu s ostnatým drátem než byla obehnáná celá republika a stín " dělnické pěsti " dopadal i na jeho rodinu, dětí nevyjímaje.

První dvě podotázky už dokonale zodpověděla Annas.

Na poslední bych napsala asi toto: Vybrat jsem si teoreticky mohla školu, jakou jsem chtěla. Ale tehdy vám napsali ke každé vybrané škole takové „vyhodnocení“ toho, jakou máte šanci se na ní dostat. Krom prospěchu v něm hrály roli právě výše zmíněné posudky. Moji rodiče sice nebyli vyloženě disidenti, ale dávali dost najevo svůj nesouhlas s režimem. Takže já jsem měla mizivou šanci dostat se na střední školu s maturitou.

1. posudky byly součástí přijímacího řízení: vzdělání bylo bezplatné a tak si stát osoboval právo nebrat na atraktivní školy problémové kousky, čehož se samozřejmě v obou směrech zneužívalo (osobní zášť x podplácení), ale za mě to byla už jen formalita, žádná domovní důvěrnice a tak.
2. Stojí pán na chodníku a strašně zvrací. Jde kolem druhý a povídá: „Máte pravdu, naprosto s vámi souhlasím.“
3. Já jsem nevěděl, taxem šel na gympl. Podle sebe i svých spolužáků nemohu tvrdit, že by při přijímačkách došlo k nějaké perzekuci kvůli vymykání z davu nebo nečlenství v JZD, spíš k tomu podplácení.

Je třeba rozlišovat padesátá a šedesátá léta a pozdější.
Posudky nebyly vůbec špatné a zavedl bych je i dnes. Nesměl by do toho ale kecat soused z ulice, což se později již také nedělo. Posudky psal třídní učitel, v práci nadřízený.
Dnes se ne tebe vykašlou i bez posudku. Třeba by to dobrý posudek napravil.

Jeden stary, presto aktualni: S kym sousedi Sovetsky svaz? S kym se mu zachce.

O této době s určitostí nic nevím, neboť jsem v ní nežil, ovšem ještě trošku zdejší příspěvky upravím-dnes se kromě přijímaček stále na určité školy píšou tušímže doporučující dopisy, v kterých může třídní učitel zhodnotit žáka, ovšem nikoliv dle toho, jestli je křesťan, fašista nebo homosexuál.

2. Soudruzi v SSSR mají obilí jako telegrafní sloupy. Tak vysoké? Ne, tak daleko od sebe.

1 – O žádných posudcích nevím, možná v letech dřívějších, ale v osmdesátých létech to rozhodně nebylo nic zásadního. U nás se na střední školu hlásila asi půlka třídy cca 15 dětí, přijaty byly všechny mimo dvou, takže bych nepředpokládal, že téměř polovina byla z nějakých prominentních a dělnických a JZD a nevím jak údajně protěžovaných rodin.
2 – Jak se maďarsky řekne Tatra 613? Papalášfáro.
3 – Podle prospěchu a zájmů (pro upřesnění: už jsem slyšel i názor, že v té době kdosi nahoře rozhodoval, kam kdo půjde studovat. Myslím, že je to blbost, osobně jsem se dostal tam kam jsem se hlásil a stejně tak i většina mých spolužáků ze základky. Je pravda, že to se psal rok 1987 a jak to fungovalo v 50, 60 letech nejsem schopen posoudit)

ad 1 – posudky se psaly i v '89 – ve šk.roce 1989/90 jsem byla v 8. třídě (poslední na ZŠ) a moje spolužačka měla dopředu „slíbeno“, že se rozhodně nedostane na průmyslovku, kam chtěla… měla problémy s místní vedoucí pionýrské organizace a ta už měla na ní připravený negativní posudek :/ …no a naštěstí už na ten posudek nedošlo ;) – jako památku na listopad '89 mám na vysvědčení místo známek z dějepisu a z občanské výchovy „neklasifikován“ :)

ad 2 – vzpomněla jsem si na jeden delší, ale taky dobrý: Rybář chytí zlatou rybku a ta mu slibuje, že mu splní 3 přání, když ji pustí… rybář se chvíli zamyslí a pak povídá: „aby k nám přišli Číňani a zase odešli, aby k nám přišli Číňani a zase odešli a aby k nám přišli Číňani a zase odešli“. Rybka se diví, proč si přeje třikrát to samé a rybář na to: „no jo, ale půjdou 6× přes Sovětský svaz“!

ad 3 – nakonec už mi do toho výběru nikdo nekecal, jen rodiče :) ale ta nenadálá svoboda měla i druhou stranu – na té mé škole se rozhodli, že už zájemce nebudou dělit na kluky a holky, že mají mít všichni stejné příležitosti a dopadlo to tak, že děvčat se dostalo výrazně víc a museli udělat jednu dívčí třídu