Víte o tom, že normální člověk je horší než psychopat?

V dětství jsem si prožil od „normálních“ peklo pro každou svou odlišnost. Po celou dobu, až dosud, pozoruji, jak tito hodnotí, kritizují, šikanují, nadávají, … Většina má průměrné IQ, přesto na základě pozorování desítek mladých dokáže kritizovat celou jednu generaci. Ve filmech nás (psychopaty) vykreslují jako zrůdy, jakmile se někde vyskytne těžký zločin, tak to musel spáchat psychopat. Copak si ti lidé neuvědomují, že jako psychopat nedokážu cítit emoce? Tedy jaký já mám důvod vykonat zločin, pokud mi nepřinese zisk, nebo pokud logicky nedává smysl. Takovým případem by byla sebeobrana. Lidé okolo neustále nechápou, že absence emocí neznamená přítomnost záporných. Když někomu řeknu, že jej nemám rád, neznamená to, že jej nenávidím. Naopak „normální“ člověk žárlí, řve, nadává, buzeruje, … Pouze u „normálních“ pozoruji změny nálad, náladové jednání, vášeň, neobjektivitu, … U mne velí logika. Pokud je vražda složitá X, soud mne bude stát Y, pak se mi ne/vyplatí. Za každé situace vždy stejný kalkul. „Normální“ člověk zabije a pak teprve řeší následky … Především ale není důvod, aby mne taková myšlenka napadla. Jestli mi někdo nadává, nebo na mne řve, tak mně je to naopak jedno. To je přeci základ psychopatie. Vypočítavost, logičnost, objektivita za každou cenu. Tak proč mi ti agresivní, nadutí, bojácní, … přiřkávají zločiny, které ani nemám na mysli? Absence emocí znamená, že se probudím a vymýšlím pracovní postup, respektive pokračuji v tom, ve kterém jsem skončil před 7 hodinami při ulehání ke spánku. Znamená to, že nemohu jít ven, nebo hrát hru, pokud k tomu nedojdu logickou sekvencí. V mém životě je jen řád, pořádek, logika, posloupnost, matematika, plánování, lhostejnost, necitelnost, spravedlnost, morálka, … Dokonce absence emocí nevylučuje morálku – vlastní kodex. Krom logické konsekvence následku-příčiny, aktu a postupu je v mé mysli čisto a prázdno. Žádný šum, žádné pozadí, žádná minulost. Co je, co by mohlo být, jak věci udělat co nejlépe, nezapomenout vše již vymyšlené. Komunikace s druhými jedinci nevyhnutelná, leč zvládnutelná – konsekvence stejná, jako v desítkách jiných případů. Narkoman, výbušný člověk, stará babička – všechno jedno.

Kdo je tedy špatný člověk. Psychopat, nebo „normální“?