Vybavíte si ještě průběh své maturitní zkoušky z českého jazyka? Kterou knihu jste si vytáhli?

Vytáhl jsem si Na západní frontě klid. Byla to velmi příjemná část maturity, vybavuji si, že jsem mluvil něco o tom, že je to román, protože se tam hrdina vyvíjí a Remarque tím chtěl budoucím pokolením ukázat, že na válce není nic hezkého, jak to hlásali například futuristé.

Říká se „za předpokladu, že“, nikoli „za předpokladu, pokud“.
Maturitní otázky nebyly z jedné knihy, ale obvykle z celého literárního směru (výjimkou byl K. Čapek). Vytáhl jsem si prokleté básníky a český symbolismus. Probíhala nadmíru dobře, na to, že jsem předtím písemky z literatury téměř vždy zvládal výborně až napodruhé (měl jsem problém se prostě jen tak něco učit zpaměti). Češtinář přiznal, že měl strach, jak to zvládnu, a byl mile překvapen. Částečně to bylo štěstím – prokletí básníci mě zajímali a měl jsem z nich kdysi referát. Dostal jsem za dvě.

Vytáhla jsem si spisovatele národního obrození, což bylo fajn.

Na západní frontě klid

To už si po těch 23 letech nevybavuji, jenom si pamatuji, že jsem neuměl interpretovat ukázkové texty nad rámec interpretace naučené z knih o teorii literatury. Zkoušku z literatury jsem udělal na trojku, maturitní slohovku jsem napsal na jedničku, takže celkově jsem měl maturitu z češtiny na dvojku.

Ještě dlouho po maturitě jsem občas míval sny o tom, že maturitu ještě nemám a na maturitu z češtiny se nestíhám připravit.

Jsem rád, že to mám za sebou a že se k tomu nemusím vracet. Vnímám to tak, že na maturitu z češtiny jsem musel pracně biflovat spoustu pro další život zbytečných informací. Nevidím přínos té hromady načtené literatury pro úspěšný život.

Pamatuju si, jak jsme si zkoušeli státní testy z minulých let na semináři a smáli se tomu, jak je to pitomý. Kdybych měla psát recept na palačinky, tak jsem pěkně v p*deli, protože jsem tenkrát ještě vůbec nevařila :)) Takže porozumění textu nebyl problém, dva roky po nás přišla „kauza s Jidášem“.
Když jsme psali slohovku, tak venku pršelo a já zrovna psala líčení o krajině v bouři, takže jsem se do toho skvěle ponořila a měla jednu z nejlepších prací ze třídy (řikala češtinářka).
No a u ústních jsem si vytáhla Pohádky bratří Grimmů, který jsem četla, když mi bylo tak 10, trochu mě to mrzelo, protože jsme tam měli i zajímavější položky. A k tomu samozřejmě nějaké doplňující otázky, pamatuju si jen to, že jsem si připadala jako naprostej blbec, ale nakonec mi bylo řečeno, že to bylo perfektní. Ta češtinářka mě musela mít asi fakt ráda.

Česká historická próza
Sice jsem toho četl spoustu, ale tam jsem si pak zahrál na partyzána.