Vydělal jsem si tyto 3 Kč poctivě?
Našel jsem prázdnou láhev od piva značky Braník na ulici. Nikde nebyla ani noha. Vzal jsem ji, donesl do hypermarketu Kaufland a dal jsem ji do vratných lahví. Obdržel jsem 3 Kč. Ty jsem dal do rodinné nádoby na nalezené mince.
Byl to poctivý výdělek?
| Zajímavá 0 před 841 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Nejlepší odpověď
De minimis non curat lex.
Ale dokládá to to, co jsem Ti tu už vícekrát psal: že jsi vágus.
Mne by nenapadlo sbírat flašky. Samozřejmě, když se flaška povaluje někde na silnici, u silnice, tak jí vezmu, strčím do auta / kola, a pokud je vratná, tak jí při nejbližší příležitosti (práce, nákup), jak si vzpomenu, vrátím, a pokud není, ta jí dám do skleněného odpadu, nebo při nákupu holkám, ať jí dají do skla. Protože jinak je otázkou času, než jí někdo chtě, nebo nechtě, rozbije, no a střepy na silnici nejsou zrovna vítaným společníkem, i když nechodíme příliš bosky.
Ale jinak: proč?
| 0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
Naše právo nezná res nullius, věc ničí, takže každá věc má zákonného vlastníka, může být neznámý, ale existuje. Pokud vlastník věc odloží jako odpad do místa k tomu určenému, tak tím, konkludentně, přenechává vlastnictví k té věci tomu, komu náleží to odpadní místo, takže většinou obci, nebo skládce, a ano, obvykle za to musí zaplatit úhradu, protože odpad nikdo bezúplatně nechce.
Dovezeš-li věc na skládku in personam, tak zaplatíš na místě. Pokud jí vložíš do popelnice u svého domu, tak za to platíš ročním paušálem, a pokud do odpadkového koše pro veřejnost, tak z daní, které platíš i jenom tím, že nakupuješ zboží. Ale vždy za odložení odpadu platíš.
Pokud někdo ponechá věc mimo místo určené k odkládání odpadu, pak platné právo předpokládá dobrou víru, a proto platí, že tam tu věc ponechal bez úmyslu se jí zbavit, není-li prokázán opak. Kdo takovou věc nalezne, má jí ponechat u sebe, a ve stanovené lhůtě o tom spravit úřad obce, na jejímž území věc nalezl. Obec o tom, poté, učiní oznámení veřejnou vyhláškou, a jestliže se vlastník věci nepřihlásí ve stanovené lhůtě, vlastnictví věci přechází na toho, kdo jí nalezl.
Ano, ale argumentum reductione ad absurdum bys takto musel sbírat, na své náklady ukládat a obcím oznamovat, i víčka od piva, použité kelímky od Kaffee, nebo prázdné PET flašky, protože platné právo to nerozlišuje, a pak se toho dotýká zásada lege non distinguente nec nostrum est distinguere, právo to nerozlišuje, tak Ty nesmíš taky.
Theoreticky máš proti vlastníku věci nárok na náhradu veškerých výdajů, které Ti s tím vznikly, ale prakticky je takové právo vymožitelné jedině a pouze tehdy, jestliže se vlastník věci o věc přihlásí. Když si to dovedeš do důsledku, tak úklid parku by znamenal protokolární přebírání každé prázdné flašky, použité injekční stříkačky s jehlou a jejich ukládání na sídle TS a písemné oznamování každé takové věci, i s místem, datem a časem nálezu, obecnímu úřadu.
Proto se aplikuje zásada de minimis non curat lex: pokud jde o věci bagatelní hodnoty, které obvykle lidé zanechávají, kde je zrovna napadne, jako jsou prázdné flašky, použité ubrousky, obaly od jídla, ale i třeba oděvní svršky bagatelní hodnoty, jako různé šátky, rukavice od Vieta atp., tak se postup praesumovaný platným právem neaplikuje, protože by to vedlo k absurdním závěrům, redundantním nákladům a, in extremo, k bisarní zátěži soudů, které by musely zjišťovat a dokazovat skutečný stav vlastnického práva ke každé použité vložce, nebo prázdné flašce od vína.
Soud, který by o něčem podobném rozhodoval, by musel vážit diarchii mezi zásadou contra legem facit, qui id facit quod lex prohibet, in fraudem vero, qui salvis verbis legis sententiam eius circumvenit a zásadou iustitia nemini neganda, to jest, že proti právu jedná i ten, kdo jedná v mezích práva, ale obchází jeho smysl, a že spravedlnost nesmí být nikomu odepřena.
V praxi tak bude rozdíl, jestli sebereš 1/2 flašky vína vágusovi, co se ale pár metrů vedle válí v parku, no a nebo sebereš i celou flašku vína, co se už dva dny válí ve křoví někde v parku, jsa zapomenutou od páteční noci.
