Vyplníte mi prosím dotazník na seminárku o šikaně?

Napadlo mě, že by bylo možná lepší vytvořit plně anonymní dotazník, tak sem ti tady něco uplácal > http://dotaznik-na-tema-sikana.vyplnto.cz/

Zatím sem to hodil na vyplnto.cz do placu, ale můžeš to rozeslat i jiným lidem třeba e-mailem. A pokud bys chtěla nějakou otázku upravit nebo přidat další, tak mi dej vědět, a taky do kdy potřebuješ výsledky, abych to včas ukončil :)

žena,střední,ne.
Doplňuji:
Ale když jsem já chodila do školy,tak snad ani žádná šikana nebyla!

Upravil/a: hanny 2

1. žena
2. VŠ
3. ano
4. ano
5. oběť i svědek

1. nejlepší studijní výsledky ve třídě
2. ano
3. po celou školní docházku až do konce gymnázia, docela hodně mě to trápilo, musela jsem snášet slovní útoky, posměšky, různé přezdívky, spojení větších skupin ve třídě a dohodu o „nekamarádění“ a vyčlenění, krádeže, ničení věcí

6. psychická
7. ne
8. nenapadlo mě to řešit s učitelkou ani s rodiči, připadala jsem si odlišná od všech ostatních, stále jsem hledala chybu v sobě a snažila se se spolužáky co nejlépe vycházet, do začátku VŠ se nic nezměnilo, určitá část spolužáků se těšila z toho, že se trápím, teď vidím zcela jasná řešení, ale jako dítě a následně dospívající jedinec 🙂 jsem si neuměla adekvátně poradit a sama věc vyřešit, projevy šikany se spíše stupňovaly

d)
7.

1. muž
2. VŠ
3. ano

4 na SŠ (gymnáziu)

5. oběť
6. cca 2 roky, především pocit bezmoci a vzteku, jelikož i třídní učitel se tehdy stavěl na stranu šikanujících, než mu konečně došlo, co se děje (tedy ono mu to nedošlo samo, musela mu to vysvětlit psycholožka)
7. psychická
8. ano, ale až když učiteli došlo, co se děje (viz 5), což netervalo zrovna krátce
9. dopadlo to naštěstí dobře, ale jen díky zásahu psycholožky. Když učiteli vysvětlila, jak se věci mají, s hlavními aktéry to kázeňsky řešil a aktéři kupodivu dostali rozum a přestali, možná mezitím o něco více dospěli (možná to je ale i tím, že jejich „tajný vůdce“, o němž se celou dobu nevědělo, že je mozkem celé šikany, ze školy odešel, čímž byli „rozhozeni“)

1.žena
2.střední
3.ano
4.základní škola
5.spíš oběť
6.psychická
7.ne
8.dopadlo to tak,že celý první stupeň jsem neměla žádné kamarády,byla jsem zakřinuté,plaché děcko,co nemělo to,co měli ostatní spolužáci,kteří mi díky tomu neustále nedávali do cikánů kvůli tomu,že jsme bydleli na konci ulice před přejezdem a za přejezdem byla ulice,která se cikány jen hemžila hemží dodnes.
Dopadlo to tak,že jednoho krásného dne i pro mě vysvitlo sluníčko a dvě spolužačky se mě zastaly a pak jsme spolu kamarádili až do konce osmé třídy.
Jednou někdy v té době jsem předvedla slušný sportovní výkon v běhu na 1500 metrů,kdy jsem se skončila druhá-do té doby vždy mezi posledními a při vybíjené se mi podařilo nějakým záhadným způsobem chytit míč a odpálit na soupeře,takže jsme nakonec vyhráli a spolužákům se to moc líbilo.Taky jsem byla vždy mezi prvními vybitými.Asi to bylo zvýšeným sebevědomím a tím,že se se mnou konečně někdo baví.
Ale na učňálku to nebylo o noc lepší,tak jsem zas byla za šprta,protože jsem se nemusela učit a taky jsem byla hodný student.

Doplňuji:
Ale je pravda,že tehdy se tomu snad ani šikana říkat nedalo,děti byli v té době ještě docela snesitelné a neagresivní.

Upravil/a: iceT

To určitě při tvých studijních předpokladech zvládneš. Do těch prázdných čtverečků nadělej křížky podle výběru z nabízených možností, zpravidla zvol vždy jen jednu.

1. Jsem: □ muž □
2. Dosažené vzdělání: □ základní □ střední □
3. Setkal/a jste se během svých studií se šikanou? □ ano

• pokud jste na předešlou otázku odpověděl/a ne, můžete dotazník odevzdat –

4. Během studia na: x základní škole x střední škole
5. Byl/a jsem: x aktér x svědek x oběť

1. Pokud jste byl/a aktér, co vás k tomu vedlo? ….víc to bylo takové hecování, než šikana
2. Pokud jste byl/a svěděk, zakročil/a jste? ano i ne
3. Pokud jste byl/a oběť, na jak dlouho? Jaké pocity převládaly? Co vše jste musel/a snášet? běžně – chvylku jsem to přetrpěl a o těch mazácích jsem si myslel svoje. Pokud to bylo násilnější povahy, (na základkách celkem oblíbené u sterších žáků), to přijemné nebylo.

6. Šikana byla: □ fyzická □ psychická x obojí
7. Řešilo se to? ano i ne
8. Pokud se pamatujete, zkuste prosím popsat, jak celá věc dopadla.

Pamatuji si lecos, i šikanovaného kamaráda ležícího s pěnou u pusy (tam to dopadlo tak, že když se objevila pěna, tak zakročil učitel, který celou dobu mlčky přihlížel – zpočátku to bylo normální klukovské hecování, které dotyčný neuměl přijmout a tím celou partu třídy vydráždil). I to, že jsem si toho co mne šikanoval spletl a označil jiného (to jsem zjistil až po desítkách let). Nicméně – mám za to, že skoro každý si nějakou formou lehké šikany prošel a skoro každý někdy na někoho si ji vyzkoušel (lehkou formu). Že nás provází celým životem (nezřídka se s ní sejdeme na pracovišti). Ale zpravidla terčem se stávají ti co se nějak vyčleňují z průměru. Buď jsou moc dobří a nebo slabší a kolektiv se na ně sesype, aby je zatlačil do průměru. Nezřídka ti co šikanu vytvářejí jsou zbabělci – šikanou dohánějí svoje komplexy.
Myslím, že každý kdo prošel klasickou vojnou může o šikaně mnoho vypravovat. A to z obou stran.

1. žena
2. střední
3. ano
4. ma základní škole i střední škole
5. oběť i svědek

2. Pokud jste byl/a svěděk, zakročil/a jste? – dříve ne, teď ano
3. Pokud jste byl/a oběť, na jak dlouho? Jaké pocity převládaly? Co vše jste musel/a snášet? – trvalo to celou dobu základní školy a na předešlé střední, dohromady 11 let…převládal smutek, beznaděj, nenávist…musela jsem přetrpět bití, ničení osobních věci, výsmechy, lži…

6. obojí
7. dříve ne, ne, dokud jsem nepřišla domu pomládená s modřinami…řešilo se to přestupem na jinou základku, kde to ale pokračovalo a nikdo to už neřešil…
8. vše začalo nevolností ve škole a po pozvracení se se mi všichni vyhýbali a zacpávali si nos… kvůli tomu jsem se přejídala a tak později z toho byla šikana kvůli nadváze…v 7 třídě jsem kvůli tomu přešla na jinou školu, kde ale šikana znovu začala, jelikož jsem nikdy nevedla žádnou konverzaci, tak jsem koktala, hleděla jsem si svého, nikdy se nezapojovala a tak si mě dobírali… když jsem základku vyšla, něco se ve mě změnilo a najednou při nástupu na střední jsem se dokázala bavit normálně…ale i tak na mě opět sedla šikana…nevím, jestli to bylo fakt jen kvůli nadváze nebo mám holt takovou tvář, prozrazující mou slabost…po dvou letech jsem školu opustila a šla jsem na jinou, kde to bylo lepší, ale začátky šikany se znovu projevovaly, ale dokázala jsem tomu zabránit konverzací s ředitelkou. Nenechávala jsem si nic líbit a nenáviděli mě spíš jen za to, že jsem byla veselá a trochu bláznivá…ale dořešilo se to tím, že jsem nyní na soukromé škole umělecké, kde se všichni chovají bezvadně už asi jen za ty prachy, co museli na škole platit, a zároveň, jako umělci na této škole jsme většina prošli šikanou v minulosti, tak se navzájem chápeme :) takže jde i o to najít ten správnej kolektiv, který vás bude brát…