Odpoveď byla označena jako užitečná

Říkanka má být z nějakého seriálu pro děti.. Nevím, takže jedině bez kontextu, jak to vidím.

Když se děti stanou neoprávněným žalobníčkem, ostatní na ně pokřikují slovy: ​

„Žalobníček žaluje,
pod nosem si maluje.
Namaloval husu,
potom jí dal pusu.
Husa pusu nechtěla,
tak mu facku vlepila.“

Verše jsou krátké a jednoduché, rýmují se.

Žalovat se nemá. To pochopila i hloupá husa, proto svůj nesouhlas vyjádřila tím, že odmítla dát žalobníčkovu pusu a a vlepila mu facku, aby si uvědomit, že žalování nebylo správné, že měl žalobníček raději mlčet.

Řekla bych, že básnička má působit preventivně a naučit děti rozlišovat, co je a není žalování.

Jenže když se stane něco špatného, dítě to vidí, někomu řekne, je možné různým deliktům zabránit, jde o žalobníčky? Nejde o žalování, ale o nahlášení něčeho podstatného pověřené či zodpovědné osobě.

Žalují většinou děti, proto by se měly vést k tomu, že závažné situace se dají vyřešit jinak než žalováním.

Vést děti k tomu, aby rozlišovaly, kdy jde o pouhé žalování, tedy stěžování si na drobné malicherné poklesky třeba při hře se sourozencem či kamarádem, které mohou samy vyřešit, a kdy jde o situaci, kterou samy nezvládnou.

U dospělých se spíš mluví o „napráskání“, donášení z různých důvodů.

Upravil/a: annas