Vznik čokla!

Podvakrát jsem tu teď na popud posluchače Procházky z Říčan probíral otázku původu výrazného slova čokl, jímž hanlivě označujeme menší psy a také malé divadelní role. Říkal jsem, že otázku etymologie čokla nastolil spisovatel Ignát Herrmann ve své povídce Takový byl Čokl, která vyšla 25. listopadu 1928 v literární příloze Národní politiky. Herrmann v povídce napsal, že po původu výraz čokl pátral, že mu připadá jako zdrobnělina a že na něj působí jakoby cikánsky. Cikáni ale že se k němu neznají.
Michal Novotný
Michal Novotný

Za několik měsíců pak v jazykovědném časopise Naše řeč vyšla stať profesora Josefa Zubatého, který v ní odpovídá slavnému spisovateli teorií, podle níž je čokl vídeňská zdrobnělina německého Scheck, tedy strakaté zvíře. A že toto německé slovo snad vzniklo z původem perského šach, protože šachy jsou se svými bílými a černými figurkami a poli vlastně strakatá hra. Profesor Zubatý na konec svého článku korektně připojil ještě teorii profesora Václava Ertla, podle níž je původ slova čokl úplně jiný: pochází prý z anglického mužského jména Jack, které se především ve skotské variantě Jock dávalo menším buldokům. Jednoho takového Džoka měl i Karel Havlíček, jak si můžeme přečíst v Tyrolských elegiích.

Za šest let poté se k původu slova čokl vyjádřil další významný český lingvista František Oberpfalcer, který později publikoval i pod jménem Jílek-Oberpfalcer. Ten ve Sborníku filologickém napsal, že slovo čokl je už dávno běžné v českém argotu, tedy mluvě zločinců, a že se o něm bezpečně ví, že je původu cikánského. Má prý také podoby džukel, žukl, čukl. Že čokl pochází z romštiny, se dnes má za nepochybné, teorie o strakatých zvířatech či o jménech Jack a Jock jsou zapomenuty. Připomínám, že už Ignát Herrmann, který otázku čokla otevřel, myslel na romský, jak se tehdy říkalo cikánský původ. Spisovatel tedy měl, na rozdíl od některých učenců, výborný jazykový řekněme čich. Jak se do romštiny dostala slova, z nichž dnes máme výraz čokl, se neví docela přesně, někteří jako zdroj zmiňují perštinu, jiní, jako profesor Vladimír Šmilauer, což je tedy už čtvrtý z našich nejpřednějších lingvistů zabývajících se čoklem, upozornil na středověké latinské ioculator, kejklíř, z něhož jsou slova žongléř a žolík. Ostatně žolík je také oblíbené psí jméno, dodávám já už zcela neodborně.

Zdroj: http://www.roz­hlas.cz/regina/slo­va/_zprava/146202