Z jakého důvodu se máme nejlépe v historii je to pracovitost výroba a vývoz kvalitních výrobků nebo je to zadlužením?

Každý má jiné představy, nároky a potřeby.
Někomu je hej…
Také názor….;-)

„Máme se nejlépe v historii, ale…

**Denně na nás sdělovací prostředky chrlí celou řadu statistik, z nichž má laskavý divák, čtenář či posluchač pro sebe vyvodit informaci, že se má nejlépe v historii. **
Pominu-li fakt, že by bylo velmi podivné, kdyby srovnání třeba se stavem před 30 nebo 40 lety nedopadlo lépe pro současnou dobu (i když jsou zde odvětví, u kterých by se dalo s úspěchem pochybovat), tak tato sdělení mají své zásadní trhliny…
Třeba fakt, že vlastní bydlení je dnes obrovský problém. Koupě bytu za vlastní našetřené prostředky se např. pro rodinu stává absolutním sci-fi, a tak se lidé uvazují na desítky let splácení hypoték, což má multiplikační efekt – třeba v tom, že pak musí „držet hubu a krok“, aby bylo každý měsíc z čeho splátku zaplatit. Ano, existuje alternativa – nájemní bydlení, jehož ceny jsou v posledních letech ovšem na tak vysoké úrovni, že je i tato varianta pro mnohé nedosažitelná. Ceny nemovitostí v ČR rostly například ve srovnání se sousedním Německem za loňský rok dvojnásobnou rychlostí…
Naopak výše mezd a platů roste pozvolna. Sice slýcháme o průměrné mzdě, ale i podprůměrně zdatný statistik či sociolog vám řekne, že je to údaj takřka bez výpovědní hodnoty, když ji 2/3 lidí práce stejně nedosáhnou.
Pak stačí jen zmínka o zvedání minimální mzdy a zaměstnavatelé reagují stejně jako býk na červený hard.
Přitom jsou to často ti stejní, kteří do zahraničí vyvedou podstatnou část svého zisku. Zisku, který jim vyprodukovali ti, jímž není možno přidat…
Máme se nejlépe, ale určitě to neplatí pro ty, jimž se skládáme na zdraví, protože jim ji zdravotní pojišťovna odmítá proplatit léčbu. V podstatě kterýkoli den si koupíte noviny, najdete tam jeden takový. A to jsou ještě oni „šťastlivci“, kteří mají naději, že dobré lidi nenechá jejich osud chladnými. Pak jsou zde tisíce, kteří mohou jen doufat…
Nejlépe jsou na tom určitě nejsou rodiče dětí, jimž se musí dotovat i několik desetikorun na obědy, aby měli ve škole co jíst. „Nejlépe“ se mají také maminky samoživitelky, pro které se nenašla v rozpočtu naprosto marginální částka a ulehčilo se tak jejich těžkému údělu. Zato si odnesly dobrou radu – mají si najít jiného chlapa…
Klademe důraz na lidská práva, ale necháme na území naší země s klidem podnikat společnosti, kteří dávají svým zaměstnancům asi taková práva jako v otrokářské společnosti. Bez možnosti se napít, nebo si zajít na WC i několik hodin v kuse. Asi z lásky k Česku…
**Ano, všechny výše uvedené příklady mohou být v jednotkách procent, ale za každým procentem se skrývají tragické lidské osudy, což by měli mít na paměti všichni, kdo říkají, jak se máme nejlépe. **
https://konec­na.cz/mame-se-nejlepe-v-historii-ale/
Český rozhlas
https://projek­ty.rozhlas.cz/vo­te7/?i=451
Hospodářské noviny
„Češi se mají nejlépe v historii, nedokážou si ale svou rostoucí životní úroveň užít. Příliš se bojí“
https://archiv­.hn.cz/c1-65523030-cesi-se-maji-nejlepe-v-historii-nedokazou-si-ale-svou-rostouci-zivotni-uroven-uzit-prilis-se-boji

Upravil/a: da ny

Našlo by se nespočet věcí, které jsou v dnešní době negativní a zase bychom mohli najít i mnohé výhody ze starých dob (ať už nedávnějších nebo velmi vzdálených – jako daleký starověk).

Ale nejlépe se máme z mnoha důvodů, třeba protože se nám žije nejpohodlněji, máme zajištění, volný čas, dobrou (sociální a jinou) péči apod. Vydělávat peníze a zajišťovat sebe (i svou rodinu) je pro všechny velmi snadné a dostupné (kdo chce). Nemáme hlad, nežijeme v bídě. Nepracujeme už před svítáním do pozdního soumraku (nebo ještě déle, tzn. celé dny jako 16 hodin), KAŽDÝ den v týdnu, ba i v roce. Nepotřebujeme se po celý rok připravovat a zajišťovat na zimu (minimálně, rozhodně né tak jako většina předků v dávných dobách). V důsledku válek, špíny a nemocí neumíráme kolem 40. Máme technologie a luxus, o kterých si naši předci mohli nechat zdát.
Průměrný občan si dnes asi žije líp než průměrný velmož ve středověku. Kvalitní komplexní domy, ústřední topení, kanalizace, elektřina a různé vymoženosti (součástí domu i života), není nám zima, domy se zpravidla nerozpadajím nezatéká, nefouká (slaměné, hliněné domy), máme dostupných tolik potravin a základních životních potřeb, že si můžeme vybírat a to hlavně i cenově velmi dostupné. Nemusíme si sami nic pěstovat, bát se o úrodu, dělat si starosti s (bídnou a jednotvárnou) úrodou, jejím uskladněním, zakonzervováním, hlídáním apod. Žijeme v nadbytku.
Máme dostupné školství, obecně vzdělání, zdravotní péči, sociální podpory. Práce je mnoho, je rozmanitá a je ve prospěch zaměstnance s mnoha benefitami (každý, kdo si stěžuje, neví, jak zaměstnání fungovalo před 20. stoletím nebo i na počátku 20. století a kolik benefitů a různých zvýhodnění se povinně i dobrovolně zařídili i posledních desetiletí. Zaměstnavatelé si zaměstnance i přecházejí, obzvlášť potenicální). Kultura je rozmanitá, ale hlavně i dostupná (účastnit se jí, mít možnosti, čas, prsotředky).
Disponujeme PRO NÁS všedními prostředky a takovými možnostmi (i každý průměrný občan), se kterými se dávni předci nemohli za celý život setkat.

Život je v jistých ohledech mnohem jednodušší a bezpečnější (na druhou stranu složitější – třeba ze strany státu, zákonů, byrokracie – ale to zase není až tak podstatné).
Takže zjednodušeně v jakých ohledech se máme nejlépe: bezepečí, bohatství, ekonomika, kapitalismus, svoboda (diskutabilnější), technologie, stroje, robotizace, automatizace, zdraví, medicína, vývoj, věda a její přínos, sociální péče a sociální pokrok, vzdělání, dostupnost informací a mnoho usnadnění, všeobecná dostupnost nejen základncíh potřeb, mezinárodní spolupráce, obchod i jistý mír. Jednoduše pokrok v mnoha sférách života a společnosti.
Nadávat se dá na všechno, ale že se nám žije nejlépe v historii, je fakt, který se nedá popřít (navzdory různým negativům dnešní doby)… Stačí si jenom projít historii, jaké byly životní podmínky, průměrná životnost, jakými technologiemi v té době disponovali, jaké byly tehdejší problémy, jak se jim obecně žilo a co se v těch jednotlivých staletích i letech dělo… otrocká práce, bída, chudoba, kriminalita, právo silnějšího, doba ledová, šelmy, války, smrtelné nemoci, špína, jednoduché (těžké) živobytí, zima, hlad, „tvrdost“, sociální nerovnost, nízká životnost, omezení, žádný volný čas, nic jako luxus a větší pohodlí a stovky dalších věcí (negativ) z celé historie lidstva…

Upravil/a: Disraeli

Na vině je tzv. dolicita ovšem pro správné porozumění neplést tak zcela s učenlivostí jelikož z vysoké míry tomuto našemu nadšení životní kvalitou předchází naopak učitelnost neboli právě zmíněná dolicita.

Bé je správně vše je zde na dluh z čehož v kontextu s prvním odstavcem bezesporu plyne čím vyšší postavení ve společnosti tím větší silně materiální duševní kripl „dolicitní“ rovněž je nutné zastavit se spočinout před zrcadlem a zde se hluboko zadívat kdo vlastně my lidstvo jsme taktéž co pro nás platí neboť nejsme zde všichni hned zlí v jádru přičemž celkově jsme jak bylo již zmíněno bohužel jen samý obedient rovněž silně přizpůsobiví tak zvané autoritě a tak vůbec šikovně učenliví přesně jako ty opičky.. 💁‍♂️

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Poslu%C5%A1nost
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Obedience_(hu­man_behavior)?ol­did=321650599

Otázka, zda se máme nejlépe v historii díky pracovitosti a výrobě kvalitních výrobků nebo díky zadlužení, je komplexní a nelze na ni odpovědět jednoznačně. Spousta faktorů přispívá k ekonomické prosperitě země.

Výroba a export kvalitních výrobků jsou nesporně důležitými složkami ekonomiky. Pokud země produkuje a vyváží výrobky, které jsou na světovém trhu žádané, přináší to do země peníze, které mohou být reinvestovány do dalšího rozvoje. Takový model ekonomického rozvoje je obvykle udržitelný a stabilní.

Zadlužení může být také nástrojem ekonomického rozvoje, pokud je správně využito. Půjčky a dluhy mohou financovat investice, které vytvářejí nové hodnoty a přispívají k ekonomickému růstu. Důležité je, aby dluh byl udržitelný – to znamená, že země by neměla mít větší dluh, než je schopna splácet.

Dr. Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, svým životním stylem ukazuje, že úspěch a prosperita nemusí nutně znamenat velkou spotřebu a nadbytečné bohatství. Její příklad ukazuje, že se můžeme mít dobře i bez extrémního konzumu.

Je tedy důležité mít vyvážený pohled na ekonomický vývoj a prosperitu. Neměli bychom se spoléhat pouze na jednu strategii – ani na neustálé zadlužování, ani na neustálou výrobu a export. Místo toho bychom měli hledat rovnováhu mezi různými způsoby, jak vytvářet hodnotu a podporovat ekonomický růst.