Z které doby pocházejí nejstarší zmínky o hračkách či různých hrách?

Třeba je něco tady.

Zdroj: http://www.e-hracky.cz/zpra­vy/hracky_a_hry­.htm

Panenky, zvířátka, vojáčci a miniatury nástrojů dospělých jsou nacházeny v archeologických vykopávkách od nepaměti. Inkové kupříkladu měli hračku na kolech i přesto, že jejich kultura dospělých kolo nepoužívala. Až do devatenáctého století patřilo k základní surovině pro výrobu hraček dřevo. Postupem času přibývaly hračky z kovu, porcelánu apod. S nástupem moderních syntetických materiálů po druhé světové válce, se začínají objevovat panenky a další hračky z umělých hmot. A ve 20. století došlo k masové produkci hraček, které se postupně dovyvíjeli až do podoby, jaké je známe dnes.

Zdroj: cs.wikipedia.or­g/wiki/Hračka

Hračky jsou zřejmě staré jako lidstvo samo. Archeologické nálezy ukázaly, že si s nimi hrály děti už ve starověkém Egyptě nebo Číně. Písemné zprávy o nich máme i z antiky. Řecké děti znaly panenky, miniaturní vojáčky, káču nebo jojo. Tato ha byla vyobrazena i na tehdejších amforách. Oblíbenou dětmi i dospělými byly ve starověkém Římě kostky. Mnoho her a hraček, které bývají považovány za ryze evropské, je původem z Orientu, především z Číny. Jde např. o karty, šachy, švihadlo nebo létající draky. Ve středověku jezdili rytíři na koni, děti je napodobovaly a s oblibou si hrály na rytíře s dřevěným koníkem na malé tyči. Křížové výpravy do Svaté země významně ovlivnily i herní kulturu v Evropě. Na západ se tehdy z Orientu dostávají společenské hry. Jedním z nejstarších dokumentů o společenských hrách je „Kniha her“ z roku 1283 napsaná na dvoře kastilského krále Alfonse X.

Zdroj: http://www.mu­zeumhracek-rk.cz/historie-hracek/