Občas se někdo zeptá, kde najde nějaký obchod nebo kde je určitá ulice, zastávka apod.

Když jsem v cizím městě, také se na někoho obrátím.. Až na výjimky – např. „nejsme zdejší“ – se dovím to, co potřebuji.

Asi před půl rokem jsem šla od zubařky, řezala mně dáseň, dost jsem krvácela, navíc umrtvení ještě neožilo. Na puse jsem držela kapesník.

Kolem mě jelo auto, zastavilo a řidič se ptal na jednu ulici. Když jsem chtěla odpovědět, vydala jsem jen slabý skřek, ale mávnutím ruky jsem mu ukázala směr. Řidič zahlédl zakrvácenou pusu, pochopil, usmál se, prohodil několik slov – „chápu, chápu“ – popřál mně brzké uzdravení a odjel směrem, který jsem naznačila.

Upravil/a: annas

Měl bych? Nebyla už taková otázka některým kolemjdoucím vyslovena? Není to proti kodexu?

Samozřejmě, že poradím, vysvětlím, pokud znám odpověď.

Občas se mi to stane – pokud vím, poradím…
😉
Já se, obvykle, neptám…

Neřekl bych, že často, ale občas se to stává. Když vím, poradím, a obzvlášť cizincům – už proto, že jsem častěji tím, kdo se ptá (často cestuju a s mou orientací to není zrovna horký).

Upravil/a: quentos

Dost často se mě ptají turisté.Snažím se co nejlépe vysvětlit cestu.Sám se moc neptám.

Občas se mě někdo zeptá. Když vím, tak rád poradím.

Ano, stává se.

Budovy, firmy, obchody, různá zařízení a výjezdy z města dokážu popsat přesně, ale..
Ač nerada, musím přiznat, že v našem městečku bydlím již několik desítek let, přesto si dodnes nepamatuji názvy několika bočních uliček na sídlišti a stydím se za to, když nevím, kam tázajícího nasměrovat.

jo, stává se to, ale vždy jsem na pozoru, může jít o provokatéra, násilníka, co zkouší

Upravil/a: quentos

Jednou mě zastavil jehovista (černoch) a ptal se mě jestli vím, co je „dobro a zlo“ a já mu odvětila, že „dobro a zlo“ v podstatě neexistuje, protože dobro je zlo pro zlo, hm, to je zajímavé řekl a hleděl jako puk.

Upravil/a: anonym

ani ne ..jenom ten týpek o berlích u Billy, ten pravidelně žádá o různý finanční rady, ale jsou to hotové hádanky.

Ano, pokud vím odpovím a popř.ukážu směr.Bydlím na vesnici u silnice a kolikrát někdo někoho hledá, než bych to složitě vysvětloval, tak s ním sednu do auta a k baráku na koho se ptá ho dovedu.Několikrát jsem jel i před autem na kole (když jsem se tam nevešel).
Zrovna tak, ještě se mně v cizím místě nestalo, když jsem se na něco ptal, aby mně někdo odmítl odpovědět.

Jsme poslední (nebo první) barák ve vesnici, kousek od rozcestí. Pod okny máme cyklostezku a značenou turistickou trasu. Každý víkend na nás zvoní cca 20 lidí s dotazem na cestu.