Závist. Závidíte? Co? Nebo někdo závidí něco Vám?

Závist může být za jistých okolností velmi motivující prvek :))

Nejsem typ člověka, který by záviděl, pochválím věci s kterými se mi někdo pochlubí.
Rozhodně dopřeji každému to čeho dosáhl.

Jestli někdo závidí mě ? Nevím? Známá jen vždy přijde a říká ty máš ty kytičky ale hezčí než já a kupovaly jsme si je stejně a ty máš tohle lepší a tohle taky .
Jen se směju to prostě tak někdo má. Ale nemám nic lepšího -vidím to u ní…má to stejné jako já jen má jiné oko.
To by měli říct druzí jestli mi něco závidí......Jo možná můj optimismus- někdy s tím lidi fakt štvu :D :D:D

Já teda nikomu nic nezávidím, pouze obdivuju. Já jsem naštěstí spokojená tam, kde žiju, jaké mám kolem sebe lidi – i když to není žádná sláva – např. co se týče rodiny. Hlavně, že mám úžasnou maminku a úžasného přítele!!!
A závist od někoho? To jsem ještě nezažila…nebo alespon o tom nevím, nikdo mi to nedal otevřeně najevo.

Vždy,když jdu na noční,závidím těm,co jdou do hajan.Pak závidím lidem,kteří jsou, jak se říká „splachovací“.

Asi závidím dnešní mladé generaci to sebevědomí. Dost často sice nemají nic na co by mohli být hrdí, nic nedokázali a přesto jsou velice sebejistí .

Tak mě závist ublížila hodně,špatně jsem se s ní vyrovnávala. Nejhůř jsem ji snášela z rodiny. Má bývalá tchýně je neskutečně závistivá. Nikdy jsem nepochopila,jak mě mohla závidět např.,když jsem se jí s radostí pochlubila,že dcera už čůrá do nočníku,pak,že je bez plín apod. Chvíli mi trvalo,než mi došlo,že jí to vadí. Já se nevytahovala,po­važovala jsem za přirozené se jí pochlubit,co vše její vnučka umí,ale došlo mi,že se mnou soutěží a to skoro ve všem. Záviděla nábytek,obleče­ní,vždy to zkritizovala,ale honem si to pak musela také koupit.Zkritizovala před dcerou i to,že chodí od 6.třídy na Gymnázium,že by jí tam nikdy nedala. Její jiný názor respektuju,ale že jí to řekla po zlém mě hodně vadilo.Závist jí tak pohltila,že se už ani neovládala a dokázala hodně ublížit a to i mým dětem. Jsou to její vnoučata,nikdo to nechápe.
Někdy si říkám,proč já jsem toho zažila tolik.Hold to je asi můj osud…
Doplňuji:
ajták-tak to jste pěkně napsal,že závidíte lásku druhých…tak na to já zapoměla a vlastně jí také závidím a to hodně (samozřejmě ne ve zlém)…

Upravil/a: Andělé

Závidím všem,kdo umí mluvit nějakým světovým jazykem,hlavně anglicky.Snažím se o to už 10let,ale nemám dostatečnou motivaci,takže se k tomu dokopu akorát před dovolenou.Jinak nezávidím nikomu nic.Otevřenou závist jsem ještě nezažila.

Závist = slabost druhého s něčím se nevyrovnat.
Sám to beru tak, že každý něčeho máme víc a něčeho míň (a nejsou to jen hmotné statky). Tak proč budu někomu něco závidět vždyť já třeba mám zase něčeho navíc.
Bohužel dnes je závist v hodně v kurzu a lidé se dost díky ní užírají. Konec konců každý máme k životu to co bezpodmínečně potřebujeme a to jsme schopni si k svému bytí vytvořit. Tak nač si závidět?

jediné, co závidím je láska druhých a sebejistota druhých. Cokoliv, co kdo jiný má a chci to taky, tak si na to třeba vydělám a pořídím :)
záviděli mě ještě ve třetí třídě spolužáci, že sem měl zlomenou ruku a nemohl psát diktát, klidně bych si to s nima vyměnil :)

Závidím mládí, celkem jsem si ho nevážil a uteklo jako voda.