Zažili jste, že by si na vás nějaký učitel zasedl?

Ano, byl jsem zasednut

ségra byla výborná na matiku já na češtinu (dvojčata)
je jasný, že naše matikářka, třídní sledovala jen mě, jak
mám vypočítaný příklady, když se psaly různý práce
a rozdělovalo se po lavicích, tak jsem měla vždy A a ségra
B sloupec, ale i tak mi stihla poslat výsledek :D

když se psala čtvrletní práce vždy jsem onemocněla
zápalem švindlu !!

Ano, byl jsem zasednut

na gymplu, zeměpisářka. Ale zhruba po roce ji to přešlo. Myslím, že jsem za to vděčil tehdy mamce, nechala si to na rodičáku vysvětlit a úča pochopila, že asi nebudu tak uplnej blbec, jakýho ze mě celou dobu dělá.
Na zeměpis jsem však od té doby nezanevřel. Odmala jsem vytvářel mapy vymyšlenejch zemí a třeba na hlavní města států a jejich polohu jsem kadet dodneška

Ano, byl jsem zasednut

Jo, matikářka na druhém stupni ZDŠ.
Když psala na tabuli nějaké výpočty, měli jsme si je opisovat do sešitu. Občas se ohlédla jak píšem. Někdy zjistila, že nepíšu, ale koukám na tabuli, nějak jsem se nemohl dopčítat…
Většinou našla svoji chybu, ale už navždy byla nervózní, když jsem přestal z tabule opisovat.
Proto si mne „vybrala“ a až do devítky se snažila mě v matice podrtit, nepovedlo se jí to…

Ano, byl jsem zasednut

Myslím, že někde to možná ještě stále trvá, ovšem nejhorší to bylo s ředitelkou na gymplu – zarytá matikářka, která měla v ředitelně vystavené všechny učebnice a snad se nad nimi po večerech i vzrušovala nebo co… A já, který to prostě nedojde, nemám pořádný základy, nestíhám a vůbec, prostě mi dávala najevo jak jsem úplně blbá. Hlavně třeba po čtvrtletce, kdy se divila, jak jsem došla k výsledku, vyzvala si mě k tabuli, ať jí to předvedu – neuznala mi to a nazdar zase za pět. Pak onemocněla nějak na oči a Bůh mi seslal matikáře a zároveň učitele na výtvarku, který ví, kde mám své kvality a uznává mi i postup, to byla vážně záchrana, teď mám aspoň tu čtyřku jistou…
Co se týče jinejch předmětů, tak češtinářka je úplně blbá, protože mi neuznává slohovky – prý jsou příliš negativní… Ale to by bylo na dlouho, no zkrátka je to k smíchu a nechápou mě :)

Jiná odpověď (zalehnutí, zakleknutí a další vtipné odpovědi)

No, nebylo mi tenkrát do skoku a humoru, ale na střední si jeden chtěl zalehnout, což byla docela nepříjemná situace…

Ano, byl jsem zasednut

Doplňuji:
Vše začalo na základní škole při vyučování dějepisu.Tenkrát byla momentálně aktuální výuka o husitském hnutí a husitských válkách.Z domova jsem přinesl do školy v dobrém úmyslu ilustrovanou knihu,která byla takovým malým rodinným pokladem,abych doplnil téma a pochlubil se krásnou knihou.Kniha vyšla roku 1921 a pojednávala o historii českého národa,původu a osídlení od pravěku až po jmenování T.G.Masaryka presidentem.Se zlou jsem se potázal.Učitelka dějepisu byla komunistka,která když uviděla obrázky Masaryka tak začala knihu trhat.Do školy byli předvoláni mí rodiče.Byl z toho hrozný malér a k tomu ke všemu mne ještě můj otec kvůli tomu zmlátil.Učitelka si na mne později zasedla.

Upravil/a: anonym

Ano, byl jsem zasednut

Ano – na bramborové brigádě v hospodě mne večer na židli přehlédl. Ale nezasedl zcela, uvědomil si, že měl předtím před sebou jiný alkoholický nápoj, tak hned odsedl na své místo.
Fuj – ale tenkrát jsem se lekl, že vy vyžahne můj těžce odpracovaný půllitřík.

Ano, byl jsem zasednut

Tak u mě to byla němčinářka na základce, ob hodinu mě drtila ze slovíček, a i když jsem je skutečně učila každý den (trochu dost jsem se jí bála), tak mi nikdy nedala lepší známku než za 3 a to všechno jenom proto, že mám příjmení německého původu, ale již se vyslovuje počeštěně, a jí se to nějak zajídalo…

Jiná odpověď (zalehnutí, zakleknutí a další vtipné odpovědi)

Doplňuji:
na ZŠ mi angličtinářka zašlápla nohu, než se mi stihla omluvit, řekl jsem „prosím“ celoživotní záchvaty smíchu pro celou třídu byly na světě :)

Upravil/a: huxa

Jiná odpověď (zalehnutí, zakleknutí a další vtipné odpovědi)

Doplňuji:
Ne, spíš naopak.

Upravil/a: M.

Ano, byl jsem zasednut

Doplňuji:
náš učitel vždy zkoušel tak že „jako“ náhoně píchnul propiskou po slepu do svojeho seznamu jmen v klasifikačním sešitě a furt sem to byl já :D

dále se k tý pětce přídala kontola sešitu kde musela bejt číslovaná každá hodina … dalsí bajle :D a zápis do sešitu př…" kde máš 48.49.56.58 hodinu doplň !!!!!!"

korunováno zapoměním mého studýjního průkazu = zápis do třídní knihy

já sem nybyl blbej jen sem s ním prostě válčil a on když viděl že na dané téma povídám tak se zeptal na něco jiného a když sem něco nevěděl tak se zeptal znova na to samé a posadil mě s pětkou … To jsem už jednou nevydržel a řekl mu že se mě ptá jak neandrtálec :D a on mi řekl tak jestli sem do teď po tobě šel, tak teď to teprve příjde :D Maturitu jsem zdárně dokončil i když on jediný mě nechtěl nechat projít, ale komise říkala že muj výkon zdaleka nebyl mezi nejhoršími kteří také prolezli.

Do dnes se mi chce zvracet když si vzpomenu na jeho hlášku „těžko na cvičišti lehko na bojišti “

Upravil/a: BANAN93

Ano, byl jsem zasednut

v zakl.skole,v prvni tride,si na me zasedla tridni.od te doby,kdykoli se mi zdalo,ze me nema nejaky ucitel rad,neucila jsem se.ani my to neslo.jednalo se o fyziku,mate­matiku,dejepis,ze­mepis.hloupa jsem nebyla,protoze pristup ke me v sedme tride ze strany dalsi tridni,byl vynikajici,a ja ji pak v hodine chemie podavala takove vykony,ze i jednickari na me nemeli.

Ano, byl jsem zasednut

Odjakživa jsem byla dobrá na jazyky (fj, aj, nj). Na ZŠ jsme byly ve třídě čtyři opravdu hodně dobré dívky na aj. Problém ale byl, že ostatní tři dívky bydlely aspoň na rok v zahraničí, ale já ne. Ale zato jsem se anglicky učila už od tří let. Učitelka nás neustále rozdělovala na ty „lepší a horší“, já nikdy z angličtiny nedostala trojku, nejhůře za dva a to tak třikrát v životě! Jenže naše milá učitelka dávala těm třem takové ty těžší úkoly a cvičení „navíc“, když se nudily, protože měly povinné úkoly již hotové. Ale paní učitelka si zřejmě nikdy nevšimla mě, protože já se také nudila, ale samozřejmě, já nebydlela za hranicemi! Vyústilo to v to, že na tř. schůzích si to mamka nechala vysvětlit a najednou se učitelka měla a už mi běžela tisknout „ten těžší“ čtenářský deník. Ale to tisknutí jí trvalo rok! Já se jí každou ob-hodinu ptala, zda je deník již vytisknut, ale nebyl, nebyl a nebyl. Až na konci dalšího roku, mi deník dala, ale už do něj nebylo co zapisovat, protože jsme již žádnou povinnou četbu nedostávaly (na konci roku), samozřejmě. Tak já jí ironicky poděkovala a smířila se s tím, že jsem celé tři roky zapisovala knížky opravdu těžšího textu než ostatní do deníčku, kam jsme měli napsat jen název a děj… Dodneška je mi to líto.

Nikolivěk

Doplňuji:
Jsem byla ve škole taková nenápadná a tichá myška, tak si mě skoro nikdo nevšimnul.

Upravil/a: anonym

Jiná odpověď (zalehnutí, zakleknutí a další vtipné odpovědi)