Zážitky ze života

krásné na dětsví byla ta bezstarostnost a hry :))
stavění bungrů s klukama v lese to nebyly mobily ani
počítače a všechno se domlouvalo na klepači a to ty
asi neznáš co, jedla jsem chleba s máslem a hořčicí,
nebo se sádlem a cibulí, chodila domů špinavá jako
prase a nikdo se nebál žádných bacilů se ségrou jsme
se třískaly jako koně, všechno bylo super :)
a nemůžu říct nic, že bylo nejhorší jen si pamatuju, jak
jsem táhla těžkou žíněnku v tělocvičně byla rozběhnutá
a dvě holky mi na ni sedly, vytrhly mi rameno z kloubu
to moc bolelo asi dva měsíce jsem nosila levej rukáv
připnutej ke svetru a ségra /dvojče/ mě krmila v jídelně
a všichni za mě měli prču :o)

Měl jsem celou řadu zážitků, smutných i veselých. Hodnocení zážitků se postupně díky času a dalším zážitkům mění. Ten nejhorší zážitek mně ještě nepotkal, prpto jsem taky tady. A na ten nejlepší, ještě pořád čekám.

Nejhorší – asi můj první let letadlem, i když dnes už na to vzpomínám s úsměvem…
Za chajdou máme pole a přes něj vedou dráty vysokého napětí, v létě bývají prověšené, že by člověk myslel, že snad na ně ze žebříku dosáhne. Když mi bylo asi 12 let, soused na chalupě mi dohodl, že mě jeho kamarád „sveze“ práškovacím letadlem. S tím Čmelákem lítal starej vysloužilej armádní stíhač, ketrej asi fakt věděl, co si může dovolit. No a aby mi udělal radost, tak přilít nad to pole a (navzdory předpisům) podlétl ty dráty. Měl jsem pocit, že už jsme kolečkama na zemi. Moje první cesta z letadýlka vedla do koupelny…

a proc bych to jako delal?…

Na nejhorší zapomínám a ty dobré uchovávám.