Pozdrav „Čest práci“, jenž měl být zaveden obecně po r. 1948 a měl někde nahradit pozdrav „rukulíbám“, se od druhé poloviny 50. let přestal požadovat v každodenním styku (a navíc autoři upozorňují na to, že proti „rukulíbám“ brojily už příručky ze začátku 20. století); Proto tento pozdrav používali už jen členové KSČ a možná v někerých podnicích se tento podnicích se vyžadoval i obecně. Já se s tím ale nesetkala.

Jako výraz nového životního stylu byla zvolena zvolit rádiovka. Ta prý byla v opozici ke klobouku „vnímána jako znak proletářství“, měla i tu výhodu, že se při pozdravu nemusela smekat. Později ale začala být přijímána „jako jeden z viditelných symbolů úpadku módy na počátku 50. let a někdy se výraz rádiovka používal pro označení nechápavého člověka z nižších vrstev“.

Domnívám se, že v 90. letech se tento pozdrav skončil tak, že se jím zdravili jedině „skalní“ jedinci.

Podle Čtvero knih o tom, jak se žilo za komunismu atd.

O původu pozdravu
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-vznikl-pozdrav-cest-praci

Doplňuji:
Oprava: Proto tento pozdrav (na rozdíl od oslovení soudruhu) používali už jen členové KSČ. Možná v někerých podnicích se pozdrav vyžadoval i obecně. Já se s tím ale nesetkala.

Upravil/a: annas

Odpoveď byla označena jako užitečná

Moc ne,spíš se říkalo v šest v práci.:-)

Do „revoluce 89“ se na úřadech, tedy státních složkách, na fabrikách ve vyšších funkcích atd., takto zdravilo naprosto běžně a kolikrát se soudruzi na pozdrav dobrý den dost mračili.
Úderem „revoluce“ jakoby to slovo ani neznali a okamžitě, během pár dnů, přešli na klasické zdravení ))
Zkušenost.

To si říkali jenom komouši, normální lidi ne.

Já jsem toto zdravení jako dospělý nezažil.Jako školák jsme občas zdravili svoje soudruhy učitele, ale od 70tých let jsem se s tím NIKDE nesetkal.Možná, že soudruzi na stranických schůzích se tak zdravili, ale jak ve fabrikách tak na úřadech to nikdo nevyžadoval, tak stačil pozdrav „Dobrý den“.
Doplňuji:
pro beer
Tak o tomto vůbec nevím.V té době jsem se ženil (sedmdesátá léta či osmdesátá léta), obstarával novomanželskou půjčku, narodily se děti, stěhoval jsem se , takže na úřadech jsem byl častým hostem.A NIKDE JSEM SE NESETKAL S TÍM, ŽE BY SE NA MNĚ PŘI POZDRAVU „DOBRÝ DEN“ dívali nějak špatně.Vždycky a včas ( a bez uplácení) jsem měl všechno vyřízené.
Myslím, že to někteří lidi dělají horší než to bylo.

Upravil/a: anonym

Na otázku neumím odpovědět obecně, ale já, jako technik, jsem se nikdy nesetal s tím, že bych musel někoho tak zdravit, nebo že by mne někdo s vážností tak zdravil a to ani v letech předchozích.
Je tragikomické sledovat, jak se dneska mladým ůidem líčí obraz o tehdejším životě.

Annas má pravdu. Na pozdrav čest práci se většinou odpovídalo „proč ne, když je dobře placená“.
Doplňuji:
Pozdrav „buď v práci v šest“ nebo „tak v šest v práci“ se zrušil, když se někde začínalo dělat až od sedmi. V té době náš lid budoval socialismus ale lidi na něj srali.

Upravil/a: nonnel