Žijeme si lépe než králové?

To záleží na úhlu pohledu. Kdo měl ve své době vše co potřeboval, byl spokojen. Stejné je to ale i dnes. Co je však pro někoho luxus, je třeba pro jiného standard.

Jak v čem a jak kdo. Lépe jsme na tom s možnostmi medicíny, cestování, internetu a televize, celoročně dostupnými ředkvičkami a jinou zeleninou, cizokrajným ovocem,…
Hůře jsme na to povětšině s kvalitou toho jídla. Tenkrát bylo vše bio, králové měli spoustu masa z divočiny, o kvalitě dnešních uzenin radši pomlčet. Další věc je, že aby ses uživil, stojí tě to dost stresu, ačkoliv zrovna král měl toho stresu a povinností jistě také nad hlavu. Jenže přece jen měl své živobytí lépe zajištěné, běžnému člověku může i menší úraz, nemoc, škoda na majetku, podvod, atd. pořádně zavařit. Kdysi, při exkursi na nějakém zámku jsem si uvědomil, že lákavé představy o princeznách z pohádek jsou poněkud zkreslené, že vzít si takovou zhýčkanou šlechtičnu by pro mě nebyla vůbec lákavá štace. I když se jistě některé zabývaly sportem a bohulibou činností, přece jen s motykou, srpem nebo vidlemi by to asi nebyla ta správná volba 😁

Tak probírali jsme tu, s Šaškem, menu královský, ale, na druhou stranu, jak to můžeš říct?

Pochop, archeologie a historiografie jsou vědy faktografické. Koho zajímá pravda, tak ať se věnuje filosofii a koho pravdivost mathematice.

Všecko, co je před Verneuerte Landesordnung, je docela hodně nejisté, protože skrze třicetiletou válku se ztratila spousta dokumentů a pomřela většina populace (taky řádil mor, víš co). Takže to, co se učí v dějepise, jsou domněnky, s určitou mírou pravděpodobnosti, ale pořád domněnky. O historickém bulváru a historické pornografii ani nemluvě – to si koupíš v trafice, takové ty rádoby historické časopisy. V tom je faktů, jak rychlosti v cikánském kolotoči.

Takže já Ti to vyložím na raném baroku, jo, po Verneuerte Landesordnung, kde už máme hromadu korrespondence, máme z panství kompletní notule patrimoniální správy, takže víme, co se sežralo, kolik se toho spálilo v kamnech atp.

Tak podívej se, vezmi třeba Schloß Groß Ullersdorf, tam je těch papírů dost.

No tak co, ten vysoký zámek vypadal prakticky stejně, akorát kolem něho nebyly ty další stavby. Bavme se o době, kdy tam žil Przymislaus III. Freiherr von Zierotin a Alžběta Juliana ze Zierotinu, rozená z Oppersdorfu, takže o letech 1652 – 1673. No, po jeho otci, kterým byl Przymislaus (Przenko) von Zierotin, tak v tom zámku prakticky ni nezůstalo, nebyly tam ani ty arkády (a ne, nevíme, jak do těch cimer chodili, pravděpodobně tam bylo nějaké dřevěné provisorium, protože arkády postavil až právě Přemyslav III. ze Zierotinu).

No tak v přízemí zámku byla kuchyně, no a veškerá patrimoniální správa, snad krom „ouřadu“ kata, který měl vlastní barák – katovnu, s šatlavou a mučírnou, jak bylo tehdy zvykem. To první patro sloužilo k ceremoniálním účelům, Przymislaus III. tam měl i ložnici a jinak jako ložnice sloužilo to patro druhé.

Vysoká šlechta si žila dobře, rozuměj, měli co do huby, když se chtěli umýt, měli teplou vodu a vanu, když chtěli oprat prádlo, oprali jim prádlo, a na tu dobu měli i adekvátní lékařské zaopatření. Jak to fungovalo: no, vedle Rittersaalu, což je ta největší cimra na zámku, s koženými tapetami a nejstaršími kamny v Markrabství, je místnost, kterou průvodci nazývají knihovnou, ale to tam dali až Liechtensteinové, ve starých notulích je to cukrárna. Pravděpodobně to byla cimra, kde se upravovalo jídlo, než šlo na stůl, a ano, v ní byla původně umístěna ta renaissanční kredencie, co je dnes v Rittersaalu, takže se tam i uskladňovalo drahé nádobí, co nemohlo dolů do kuchyně, poněvadž by ho nevolníci rozkradli. No a v té cukrárně byla i výserna. U manských hradů – zámků – se upustilo od výseren, kde lejno padalo podél zdi do příkopu, protože, jednak, neměly příkopy, a potom, zdi byly zdobeny a nechceš si posrat pomalovanou zeď. Takže to bylo dřevěné sedátko, a v něm vědro s vodou. Stejná výserna byla vedle ložnice Přemyslava III., no a v tom druhém patře taky něco podobného bylo. Takže když pán vykonal potřebu, přiběhla popelka (ne, to není postava z pohádky, popelky byly nejnižší služebné na zámcích, byly jich tam desítky), vzala vědro, dala tam nové s čistou vodou a tohle šla vylít někde na zámecký hnojiště. Kde bylo nevíme, ale že bylo víme, stejně tak jako víme, že byl problém s vodou, že „ošklivě páchla“, takže asi bylo někde vedle studny. Ti lidi takovým věcem nehověli.

Vařilo se pro všecky, pro chasu i pro panstvo, a oproti všelidovým představám naše šlechta se ládovala docela skromně. Asi tak, šlechta měla lesní právo, jinými slovy, byla jediná, kdo mohl lovit v lesích na panství. To právo, samozřejmě, využívala (když nemohl lenní pán sám lovit, poslal hajného atp.), ale zase ty lesy nebyly takové, aby šlechta měla zvěřinu ráno, v poledne i večer, každý den v roce. Obecně se lovilo spíše na hostiny, když se sjelo panstvo, to jo, to se vyvraždila půlka lesa, pomalu. 😅 Ale jinak?

My máme perfektní záznamy, co jedla francouzská vysoká šlechta v době vlády Louise XIV., a tak víme, že v průměru sežral vysoký šlechtic kilo masa za den. To u nás nebylo, teda nemáme tak přesné záznamy, ale máme záznamy patrimoniální správy, kolik se toho – třeba – dávalo chase, a kolik toho šlo na panský stůl. Chasa, co dělala rukama, toho dostávala víc.

On Přemyslav II. byl lutherán, sice po Verneuerte Landesordnung přislíbil vrátit se ku katholické církvi, nicméně do své smrti, v roce 1652, to nestihl. Přemyslav III. byl katholík, zdá se, spíše z povinnosti, nicméně to nebylo v té době podstatné, protože postní praxi drželi jak katholíci, tak lutheráni.

Takže, obecně vzato, taková chasa si žrala lépe, než panstvo. 3 – 4 kg hrachu za den, pecen chleba, gallon píva nebo 1/2 gallonu vína, hrách maštěný sádlem, a v neděli i kus masa, a to fakt kus, třeba 1/2 kg. To panstvo si tak nedebužírovalo, pokud nebyla nějaká slavnost, hody, to ano, to se nalovilo, a pak toho sežrali opravdu hromadu. Ale chasa netrpěla, jo, ono toho dost zbylo, při vaření. 😅

Prát se pralo na zámku kolektivně, panské prádlo, prádlo z kuchyně, prádlo livrejovaných sluhů, šafáře, to všecko zajišťovala patrimoniální správa. Takže pradlena a popelky, kdo jiný, že.

Když se chtěl pán (nebo paní) okoupat, tak se musela v kuchyni ohřát voda, v ložnici zatopit, do ložnice donést vana, popelky musely nanosit vodu, a pak se panstvo mylo. Ale oni se moc nemyli, v té době, párkrát za rok.

Představa nějaké garderoby je taky úsměvná. Běžně měla šlechtična dvoje šaty, jedny parádní, jedny všední. Když už ty všední vypadaly, jak když prošly peklem a zase ven, tak přijel na zámek krejčíř, ušil nové šaty, a ty parádní šly na všední. Jo, spodnic, punčoch, toho měly dost, ale i hraběnky chodily v zaštupovaných punčochách. 😅

Cestování? Představa o berlinách a la Angelika, markýza anjelů, je úsměvná. Nebyly cesty, takže panstvo cestovalo na koních. Ano, když nemohlo, tak v nosítkách, a to pak dostávali chasníci, co nesli tlustou hraběnku v nosítkách z Losínu do Rapotína nebo Vízmberku, přídavek píva, vína, hrachu a sádla / loje. 😅

Topení? Topilo se v kamnech, protože to byl moderní zámek. Kachlová kamna byla v té době vůbec nóbl věc, protože byla nějak oučinná. Takže se zatopilo, a pak – doslova – létaly popelky s košíky se dřevem. V deníku Přemysla III. máme, že jednoho dne vstal a v ložnici byla zima, protože služka, co měla topit, prostě usnula. Taky nic mimořádného.

Zámek se dal vytopit na nějakých zhruba 16°C, ovšem muselo se pořád topit. O to by nešlo, v té době nebyl problém o „zaměstnance“ – nevolníků na robotu bylo dost, problém byl kde vzít dřevo, protože takový zámek toho dřeva za zimu spálil opravdu hodně, nehledě na to, že ho spálil hodně i v létě, protože se topilo v kuchyni – kvůli teplé vodě a denně se vařilo jídlo, pro panstvo, chasu, šafáře, pro všecky.

A to se bavíme o 17. století. Vezmeš-li si život na hradě, tak na hradě jsi 16°C neměl, i kdyby co kdyby, ta teplota se pohybovala mezi 10 – 12°C v cimrách, kde se topilo, což nebylo všude. Královský hrad byl jenom větší patrimoniální hrad, prostě tam těch lidí bylo násobně více, ale jinak se to nijak extrémně nelišilo.

Já nevím, jestli si žije průměrná česká rodina lépe, to si posuď sám. Ono je to spíš podobné, akorát kolem té průměrné české rodiny nelétá dvacet sloužících, protože má tekoucí teplou vodu a automatickou pračku, například. Ten standard, který je dnes, jako že tělo je i myté, byl v té době luxusem.

Určitě. Máme mnohem více možností využití techniky k zlepšení života, širší sortiment potravin atd. Svého času jsem viděl v TV dokument o šlechtici, panu Šternberkovi, který bydlí na hradě (či zámku?) blízko Sázavy (byl jsem se tam kdysi podívat, teď je asi v lepím stavu).
Moc na život na zámku si nestěžoval, akorát říkal, že v zimě chodí na WC z ložnice
chodbou dlouhou asi 50m, přičemž na chodbě bývá při mrazech i –5 °C.