Žijeme v simulaci?

Ne. Jsou to pouze ničím neověřené a nepodložené bláboly a výmysly

To je až takové filosofické, to já mám rád. Já si myslím, že celý svět je jen o pravděpodobnosti, nic není jisté. Tedy i simulace je možná. Já si dokonce myslím, že vše, co nás napadne, je reálné, realita je totiž jen iluse a naše vědomí realitu ovlivňuje. Tedy můžeme žít jak v simulaci, tak nemusíme žit vůbec, a to současně! Toto jsou věci mezi nebem a zemí. Nikdy se na ně nedozvíme odpověď.

Já jsem spirituálně svobodný, oprostil jsem se od názoru, že reailta je tady a teď, ne, milý synu, realita neexistuje. Vše je jen šalba. Až to pochopíte, budete volný jako já.

Pokud byste chtěl více informací, napište mi. Pro více informací též zde https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-cely-svet-jenom-o-pravdepodobnosti

Upravil/a: Arcimozek

Možná ano, možná ne. Skutečnost neověříme, protože i samotné přemýšlení může být výdobytek simulace. Takto hluboké filosofické přemítání je prostě moc náročné, aby se vyřešilo a prodiskutovalo na této poradně.

Je to možné, zejména tady v Čechách. Tohle tvrdil už v minulém století jakýsi MUDr. Grünstein: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=b4otr6Ud­gTY

Tahle otázka se (nejen) zde STÁLE opakuje. Jakožto pamětník si vybavuji dobu, kdy (v souvislosti s vývojem počítačů) to byla otázka nová a neotřelá, téměř fascinující. Pravda, byla to doba, kdy „počítač“ toho nezvládl o moc víc, než pozdější kalkulačka, krmil se děrnými štítky a lidé s vyjímkou oborových specialistů vůbec nevěděli, „co od toho krámu vlastně chtít/čekat“. Každopádně tenkrát patřila do sci-fi, dnes spíše na smetiště ideí.

To proto, že skutečnost (realita) je JEŠTĚ MNOHEM VÍC PODIVNĚJŠÍ a svojí podstatou dalece překonává tento „jednoduchoučký nápad“. Protože jsem se relativně dobře vyspal, taxe pokusím o nějaký příměr k ozřejmění tvého dotazu.

Tvůj zájem lze přirovnat k tomu, že se svět představuješ „jako přímku s bodem A“ a otázku k tomu, jakým způsobem se lze po přímce pohybovat. Na to lze snadno hned z první odpovědět, že pohyb po přímce je možný pouze dvěma směry, tedy přibližovat se či vzdalovat od bodu A. Easy, na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď

Jenže je to „trochu jinak“. Zamícháme dlo toho trochu topologie a přímku „ohneme do kolečka“ (z jednorozměrného prostoru uděláme dvojrozměrný) – přímka tedy bude „kružnice s nekonečně malou křivostí“ (nekonečně velkým poloměrem). A hned ti naskočí možnost, že mezi pohybem „směrem k bodu A“ a „směr od bodu A“ je vlastně TOTÉŽ. Prostě když po takové „přímce/kružnici“ půjdeš, tak zády se budeš např. od bodu A vzdalovat (bod A bude „za tebou“) a čelem se budeš k bodu A přibližovat (bod A bude „před tebou“), chápeš? JAKÝ pak bude smysl „původní otázky a odpovědi“ z tohoto hlediska? 😉

A pokud přijmu nějakou moderní superstrunovou teorii (např. M-teorie), kde ti ani náhodou nevystačí pouhopouhé 2 rozměry, ale JE NEZBYTNÝ přinejmenším JEDENÁCTIROZMĚRNÝ PROSTOROČAS, tak ti nesmyslnost podobných otázek (včetně odpovědí na ně) přijde i bez dalšího vysvětlování zřejmá.

No a podobné to je i se jsoucnem. Je prostě MNOHEM složitější, než si většina lidí představuje (zpravidla se jejich představy váží k „jednoduchým“, empiricky pochopitelným platónským modelům – viz svět=přímka). Jenže jsoucno takové NENÍ, to už víme. Ovšem přijmout „jsoucno takové, jako DOOPRAVDY JE“ není jednoduché, Ani běžný jazyk k jeho popisu na to nestačí (je třeba „jazyk matematiky“).

No schválně – zkus si představit, že NEEXISTUJE ČAS, že ve skutečnosti to je jen emergentní jev, který se „samovolně vynořuje“ z mnohem hlubších zákonitostí jsoucna. Když to začneš tvrdit „jen tak“ obyčejným lidem, tak tě „na důkaz tvého omylu“ pohřbí pod hromadou tikajících hodinek. A MÁŠ TO! No a s tvojí otázkou je to podobné. 🙂

Iluze reality je zde proto aby se mohlo snadno manipulovat s tím co je živé, ve skutečnosti je hmota iluze, protože vše je jenom o protikladech, mezi kterými je většinou napětí, protiklady jsou pevným bodem, kolem kterého se vše točí.

Zdroj: https://gvkb.blog­spot.com/

Žijeme v simulaci? Tato otázka je dnes stále častěji pokládána v rámci vědecké i filosofické debaty. Populární americký podnikatel a vědec Elon Musk dokonce prohlásil, že je „milionová šance, že nežijeme ve virtuální realitě“. Tato hypotéza pochází ze základu simulace, což je myšlenka, že pokud je civilizaci technologicky možné spustit perfektní simulaci, která nelze rozeznat od skutečnosti, pak je pravděpodobné, že se to stane.

Teorie o životě v simulaci, jak ji formulují někteří vědci, filosofové a teoretici, je založena na rostoucím poznání a porozumění digitálním technologiím a kvantové fyzice. Ale jak ověřit, zda skutečně žijeme v simulaci, zůstává nejasné. Někteří tvrdí, že pokud bychom byli v simulaci, mohli bychom narazit na ‚chyby v matrixu‘, nesrovnalosti nebo anomalie, které by mohly naznačovat, že naše realita je pouze simulovaná.

Avšak, pokud bychom skutečně žili v simulaci, nebylo by snadné identifikovat ‚chyby‘, protože by pro nás mohly vypadat jako běžná součást naší reality. Také je možné, že pokud by náš život byl simulace, není pravděpodobné, že bychom měli schopnost porozumět světu, který simulaci tvořil. Možná by byl naprosto nepochopitelný pro nás.

Ale v konečném důsledku, i kdybychom zjistili, že žijeme v simulaci, stále bychom se museli vypořádat se svými životy tak, jak jsou. Pokud bychom byli v simulaci, byla by to stejně naše reality, tak jak ji známe. Naše radost, naše smutek, naše láska – všechno by bylo stejně skutečné pro nás, ať už by to bylo simulované nebo ne. Nezáleží na tom, zda jsme v simulaci, pokud je naše zkušenost skutečná pro nás.