Život je jen náhoda?

To je častá víra, pro spoustu lidí je s ní život jednodušší.

Jsou okolostojíčnosti, jejichž původ prakticky vůbec netušíme. Ale je jich už relativně málo.

Většinu věcí víme, proč se dějí.

Víme, co způsobí, když jsou tví rodiče alkoholici, například. Feťáci. A nebo „jenom“ když je matka během gravidity v neadekvátním stresu. A další a další faktory. To všecko víme. Ty to nevíš, většina lidí to neví, ale kdo chce, ví.

Víme, jak devastující, nebo naopak povznášející, vliv může mít na jednotlivce prostředí, v kterém vyrůstá, rodina, škola (přeci jenom, od 6 do cca 15 let tam povinně trávíš v průměru tak 7 hodin denně, 5 dnů v týdnu, cca 9 měsíců v roce!), v období dospívání různé party, atd. Víme, ale je doba populistická, tak s tím prakticky nic adekvátního neděláme. A něco bychom mohli. Na druhé straně aktivní blbec horší třídního nepřítele, že.

To jsou všecko věci, které nemůžeš ovlivnit. A k tomu genetická výbava, do značné míry nemůžeš ovlivnit ani svůj temperament … Těch věcí, které jedince predestinují, je veliká spousta a náhodu, nebo dokonce osud!, do nich vtěsnáš jen stěží. Nebo horko těžko. I když? Kde je vůle, je i cesta, viď?

Dobře, s něčím se narodíš, s něčím přijdeš do dospělosti, ale pak je na tobě, jak se k tomu postavíš. Někdo tak, druhý jinak. Prvním zákonem vesmíru je pohyb, ano, hovno jsi, a v hovno se obrátíš, ale než se v to hovno obrátíš, čas spěchá, jak splašená mrcha, kdo stál chvíli opodál, ten tam stojí dál a je vyřazen ze sestavy! To je jedna stránka věci. Druhá je, že nemůžeš setrvávat na místě, nelze to, buďto rosteš, nebo upadáš, nic mezi tím není. A věci jsou jinak, než se zdají být, třeba ti, co se narodí s pomyslnou zlatou lžičkou v ústech, velmi často za života upadají, i když se mají, samozřejmě, pořád hodně dobře. Finančně, materiálně, jistě, ale jinak to stojí za prd.

Jasně, pořád toho hodně nevíme, jsou případy, že bys řekl, že to na toho jedince „něco“ nastražilo. Třeba prostě půjde takhle vyvenčit psa a spadne na něho panelák. Nebo šutr vesmírný. Hej, 3,555 let nespadl takový šutr vesmírný, on půjde venčit psa, přesně mezi paneláky spadne přesně na něj šutr vesmírný, kráter tam ani nebude, ani psovi se nic nestane, ale on bude mít hlavu na tři půlky. A nedává to žádný smysl. A Sicher to není náhoda, protože náhoda neexistuje. No, nemusíš všecko chápat, opice taky nechápou a je jim dobře! Takový klíšť se s tím taky naučí normálně žít, že ví úplný prd! 😂

Sice se to rika a spousta lidi si brouka tu prijemnou melodii, ale pravda je takova, ze spoustu veci muzeme ve svem zivote sami ovlivnit.
At uz je to vyberem skoly, zamestnani, parnera, miste sveho bydliste, vyberem lidi, kterymi se obklopujeme a ktere naopak do sveho zivota nepustime, svoji vlastni disciplinou, odvahou atd. Staci uz jen to, ze se naucis nejakou cizi rec – dava ti to moznost cestovat a setkavat se s ruznymi lidmi, poznavat jiny svet a jine nazory.
Takze zas tak uplna nahoda to neni. Mozna poceti cloveka, to muze byt velika nahoda! Ale svuj zivot muzeme castecne ovlivnit. Alespon to je muj nazor.

Dobře to vystihuje skladba Jaroslava Ježka.

Je to náhoda. A podle toho to taky vypadá…

Náhoda neexistuje. Žádná, vůbec, nikde. Jen proto, že my NEZNÁME (skoro nic), neznamená, že existují náhody. Jen neznáme přičiny nebo nedokážeme odhadnout něco, se nám pak jeví jako nepředvídatelné.
Něco je pro nás šok, něco neočekáváme, konstatujeme nad tím, že „se to prostě stalo bez zjevné příčiny“, nějak… jen tak. Souběh nesouvisejících událostí či jevů (coč je samo o sobě nesmyslné). MAXMÍMÁLNĚ tam někdy (často) nejsme schopní vidět /znát ty souvislosit a přičiny.
Vznik života obecně neznáme, ale náhoda to taky není, protože ta zkrátka neexistuje.

Cokoli označováno jako náhoda, je výsledkem něčeho tomu předcházejícího – které k tomu směřovalo.

Upravil/a: Disraeli