Znáte nějakého člověka, který je první, kdo se zasměje vlastnímu vtipu?

Poznám,dokonca on nie je prvý,čo sa na svojom vtipe smeje,ale jediný,vôbec nevie vtip podať,chce byť vtipný,ale nejde mu to,ani nemôže ak nemá zmysel pre humor,a ten je vrodený,zober si takého Mirka Donútila jeho rozprávanie pocuvam aj sto krát,a vždy sa aspoň usmejem,je ozaj o umení podať to,s v správnu chvíľu vybuchnúť s pointou,a aj na strane počúvajúcich sú ľudia, ktorých to necháva chldnych,tým tiež chýba zmysel pre humor.Ako by povedal Milan Pitkin:A vo..vo­..votom to je…

Jasně, jsou tací, kteří se smějí ještě dřív, než vtip dopovídají. A dokonce tací, kteří ani nezačnou povídat, neb se rozesmějí jen si na vtip vzpomenou.

Né přímo, ale ve všech těch „vtipných“ seriálech se spouští smích, aby lidem napověděli kdy se mají smát.

… jo, znám jich víc, jednoho občas vídám v zrcadle …

Podle mě je to nejpřirozenější způsob a závidím kdo to umí, tedy kdo to umí dobře. Já takový bezprostřední nejsem, a tak někdy zkouším opačnou metodu- tvářit se vší silou vážně. (Poznámka ze žákovské knížky: „Při mé hodině se snažil být hodný ‚vší silou‘, čímž zmařil celé vyučování“)
Ukázka nakažlivého smíchu- mladík se nakonec musel smát také. Nebo že bych to špatně pochopil? https://www.y­outube.com/wat­ch?v=ZR0HQNlVlHA

Jasně – třeba já! U mne je to nutnost, protože často se mým „dronním“ vtipům nikdo nesměje, dokonce obrací oči v sloup či rovnou prchají! Copak za to můžu, že nějaká úžo bžunda někomu nepřijde vůbec vtipná někdy dokonce tragická? To přeci není důvod se nezasmát, že? ;) :D :D