Zradily vás už vaše vlastní dynamické stereotypy?

Ať přemýšlím, jak přemýšlím – toto mě zatím nepostihlo.

Jednu dobu jsme bydleli v panáku v osmém patře, jenže nerada jezdím výtahem a několikrát se mi stalo, že jsem jsem se při šlapání do schodů zamyslela tak, že jsem vylezla do posledního patra a tam se dobývala do bytu. A jednou dokonce když pán slyšel, že se mu děkdo dobývá do bytu, tak mi šel otevřít a já v domění, že je to návštěva, jsem si vesele vplula dovnitř a teprve v kuchyni mi došlo, že jsem špatně, ale naštěstí to pán vzal s humorem :o)
Doplňuji:

• v paneláku

Upravil/a: Lucijej

Stalo se mi to,odchazim od kamaradky z bytu a snazim se z venci zamknout jeji byt,tak jako ze odchazim ze sveho.Jednou jsem mela o sobe pochyby,ze jsem nezamkla svuj byt a tak jsem se vratila,jela vytahem a tam jsem se zakecala se znamou,vystoupila a automaticky sahla na kliku,dvere se otevreli a ja nahlas si oddychla.Zavru dvere a snazim se je zamknout,klic ne a ne do zamku,kdyz se dvere otevrou a tam starsi dama,co ze si preju.Vse se vysvetlilo a nakonec se zni vyklubala dobra pritelkyne.

Dříve jsem intenzivně fotil v přírodě a tedy foťák téměř vždy visel na krku.
A pak už jen stačilo třeba jen při cestě na nákup zahlédnout jakýkoliv pohyb v trávě, na stromě.. a uuuž jsem automaticky hrabal na pupek po aparátu. To mne asi vyvedlo z míry, že tedy jdu dál a najednou… lezu do hospody ))
Tedy ano a dokonce jaksi tuplovaně )

Určitě ano, ale protože to bylo tak stereotypní, tak jsem na to nejspíš zapomněla. Pamatuji si spíš ty, kterým se to povedlo a já toho byla svědkem…:-)
Štrachání klíči v zámku v době, kdy očekávám příchod manžela, tak jen tak projdu s mobilem na uchu kolem, otevřu dveře, aniž bych se koukla, dál telefonuji, prohodím „zády“ Ahoj, moment…najednou… Něco je divně – tak se obočím a prásk ho – cizí chlap mezi futry. Nevím, kdo z nás byl překvapený víc, ale naštěstí to nebyl žádný obejda, ale nový soused, který si spletl patro.