Bavíte se náhodně s lidmi ?

Dobrá otázka.. Bavím se s lidmi, když mám příležitost. Přitom se snažím je z toho negativismu tak nějak vyvést, což je někdy docela neprůstřelná bariéra. Někdy se nestačím divit kolik jedu v sobě někdo má. Ale zároveň za tím vším rád objevuji a odkrývám jejich čisté a nevinné duše…

Ano a dost často i při práci, i když potom ten čas musím dohnat. A jsou místa, kde se u mne už lidi sami zastaví na kus řeči. Někdy si zanadáváme, ale převážně často popovídáme o příjemných věcech.
Pokud jde o prostory jako obchody, nádraží apod., zas když je dlouhý čas, vždycky se najde nějaké téma a ne jen o nadávání.
Peníze to jsou drobnost co v životě potřebujeme. Jsou sice součástí života, otázka je jen množství a to všichni, i ten nejbohatší má málo, protože vždycky je možnost mít ještě víc.

Jak bych se i bavila, ale neumím se jaksi přidat k těm věčně pesimistickým blábolům, které mě štvou. Nejde jen o peníze, ale lidi snad rozčiluje úplně všechno. Když svítí slunce, tak by zrovna potřebovalo zapršet, jakmile padá sníh, tak bude špína. Když se někde něco vybuduje, tak to musí být zfušované a někdo si na tom namastil kapsu. Takový celkový negativismus. Lidé se už neumějí vůbec radovat a jen tak poklábosit, jak jsem slyšela dřív, když jsem byla malá – třeba naše se známými nebo se sousedy. Když se někdo směje, tak většinou někomu. Je to určitě rozkastovaností a tím pádem větší závistí. Dřív si lidé záviděli taky, ale tak nějak jinak. Bulvár, otevřenost ve všem a celkové zhrubnutí společnosti. Ale pořád jsou i fajnovci – naštěstí. Nějak jich ale na těch veřejných prostranstvích, v obchodech a ve službách ubylo. Z milého číšníka nebo příjemné prodavačky je člověk zaskočen na dva roky dopředu.

Sám hovor s cizími lidmi nevyhledávám, ale pokud mne někdo osloví, slušně odpovím a dál debatu většinou nerozvíjím. Ovšem dialogy rád poslouchám a v duchu se buď bavím nebo tiše trpím. Jestliže však debatující řeší nějaký problém na který znám řešení, snažím se jim v duchu zdejších tradic poradit nebo říci názor.

to já se tedy bavím a ráda, protože kolikrát vidím, že na to někdo přímo čeká a i mě sami lidé oslovují, nebráním se, v autobuse, čekárně na ulici, ve vlaku, nebavíme se o blábolech a jestli je to starší člověk nebo mladší, vždy se přizpůsobím..

Nebavím taky proč? Každej si jen stěžuje kdo to má poslouchat.A ty taky prachy snad sou potřeba ne?

ano,treba zde?-))))jinak,rada navazuji rozhovory.