Bez komentáře !!

Hanny: jenže pár kilama nadváhy to všechno často začíná, víš..
Můžeš žít šťastně a spokojeně a v domnění, že těch pět kilo navíc je v pohodě..
..a pak potkáš sprominutím debila, který tě pro těch pět kilo nazve odporným prasetem.
A ne jednou, ale dvakrát.
Tříkrát.
Stokrát.
Tisíckrát.
Každý den slýcháš, jak jsi nechutná a vyžraná…
Co myslíš, že to udělá s tvou psychikou, nota bene s psychikou malýho zranitelnýho dítěte?
Někoho to možná motivuje něco se sebou udělat, ale někoho ne. Vy ‚normální‘ jim to totiž vůbec neusnadňujete! Viz moje komentáře tady v diskuzi.

A když v tom psychickým teroru žiješ 10, 15 let..věř mi, že z minuty na minuty myšlení změnit nejde, i kdyby sis to nakrásně poručila.

Vy potkáte tlustýho, podíváte se na něj úkosem, prohodíte nemístnou poznámku…a sotva vám zmizí z očí, zapomenete, že jste ho kdy potkali.
On si vás ale pamatuje celej život…

Vy si potřebujete ulevit od náhlýho zhnusení…
…ale jemu jedním slovem, v jedné vteřině dost možná zničíte celý život.
Tohle si, PROSÍM, uvědomte… dřív než cokoliv řeknete nebo uděláte.
Díky – za všechny tlusťochy současný, i ty budoucí

Andělé: děkuju moc za podporu! Upřímně :)
Mě ty lidi ani moc nezklamali, podobný reakce vidím často. A nejen tady. Takže asi už jsem zvyklá. Původně jsem si říkala, že se vyjadřovat nebudu, že mi to za rozčilování nestojí…ale stejně mi to nedalo. Dneska mi tlustí můžou být (teoreticky) ukradení – sama už jsem relativně ‚normální‘, vážím půlku toho co kdysi.
Ale kdykoliv si vzpomenu na to peklo, co jsem zažívala, je mi do breku pořád.
A je mi líto každýho, kdo něco podobnýho zažil nebo zažívá – ať už vlastní vinou, nebo ne. Na tom přece nesejde.
Nikdo není tak dokonalý, aby se mohl vysmívat nedostatkům druhých.

Barnajka: Obezita je nemoc. Buď má příčinu va zdravotním stavu, nebo je to nekázeň v životosprávě. V prvém případě by člověk měl navštívit dietologa nebo jiného lékaře. V druhém případě by měl jít sebekriticky do sebe a ne svalovat vinu na druhé. Tak jako alkoholik si najde důvod proč by se měl napít, tak obézní člověk si zdůvodní proč musí jíst to a to, v nejhorším případě to svede na druhé. Ano není to snadné,
sám mám nadváhu, ale bojuji s ní a zatím se to zdravotně vyplatilo.

Ano tlustí lidé se mně nelíbí !!!!! a je jich čím dál více.

Je to nemoc, samozřejmě.
A samozřejmě vyžaduje odbornou pomoc.
Ale co vám ten dietolog naordinuje za léčbu?
Pohyb a zdravou stravu.
A tady se tlustý člověk dostává do začarovanýho kruhu..a není to jen o výmluvách a svalování viny na druhýho.
Já opravdu tlustá nebyla – to ze mě udělali druzí. Pro pár kilo děské nadváhy, ze které bych nejspíš vyrostla přirozenou cestou, mě donutili zvolit izolaci. Venku mě čekalo peklo, tak jsem co nejvíc času trávila doma. Nepřežírala jsem se. Ale když se přestanete hýbat, váha jde nahoru sama!!! A váha roste a roste..až je to najednou ve stadiu, kdy je to fakt problém, který je třeba akutně řešit. Ale lehký to není. Já vždycky ráda chodila ven, milovala jsem vodu, jízdu na kole.. Když začal ten teror, kolo se prodalo, protože roky leželo bez využití ve sklepě. Já CHTĚLA sportovat, fakt mě to bavilo… Ale když z vás druzí mají psinu, fakt vám je stokrát líp doma.
Čímž se tlustých nezastávám – určitě jsou i tací, co si za to můžou sami a nemají pocit, že by nějaký problém měli…
Znám ale spousty lidí, kteří se sportem sekli hned po prvním pokusu.
Ne, že by byli líní…opravdu ne.
Ale protože nedovedli čelit těm nejapným poznámkám na jejich adresu.

Baranajko,vůbec nemáte zač:-)
Také jsem původně nechtěla reagovat,ale už jsem taková,také mi to nedalo.
At člověk vypadá jakkoliv,nedá mi to absolutně žádné právo ho ponížit,odsoudit a to,co napsal Venkovan,je tragédie.
Samozřejmě má každý svůj úhel pohledu a určitou reakci. Ale proč se sakara na to nejprve podívat takto sarkasticky?! Proč si neříci-ten člověk musí být nejspíš nemocný,když to došlo tak daleko.
Pokud né,ano,neměl tolik jíst,ale tím to pro mě končí. Takto ho ponížit a vysmívat se,tj.opravdu pod lidskou úroven. Pak právě přijde den,kdy „ten nahoře“ otočí kartu,aby člověk poznal,jaké tj. a poučil se.
Je mi jedno,co si o mě ostatní myslí,já si stojím za svém,jako Vy a vždy budu.
Je mi líto,jak Vám muselo být..hrůza:-(

Už je to za mnou. Teda aspoň to nejhorší. Ale vím, že ani tisíc psychologů mi ztracenou sebedůvěru už nikdy na 100% nevrátí. V mnoha směrech mě tahle zkušenost zocelila, v mnoha porazila. Mlátila bych ale po hlavě všechny ty blbečky posměváčky, co si myslí, že mají patent na dokonalost.

Děkuju ještě jednou za podporu a zastání – je úžasně povznášející zjistit, že člověk se srdíčkem na pravým místě ještě žije :)

Baranajko,nemusíte nám,co za Vámi stojíme děkovat…:-)
Budeme si myslet svoje a popřejeme paní a jí podobné,at se vše v dobré obrátí.

Jinak zničit sebevědomí je možné ihned,ale opět ho zvednout,je jedna z nejtežších životních zkušenností. Přeji ho Vám i sobě,protože bez něj je život úplně o ničem jiném…

A ještě dvě poznámky, drahouškové mí rejpaví:

1. vsadím poslední korunu, že 90% z vás je TLUSTEJCH taky.

…Když mně bylo 15 a nosila jsem si ten svůj metrák sádla, velikost XL (=Extra large=Extra velký) byla opravdu ostudou. Vyjádřeno v číslech, ‚iks-elko‘ odpovídalo možná dnešní vel. 50. To nebylo oblečení, to byly pytle.
…dneska velikost XL běžně nosí většina mých kamarádek – a věřte mi, že žádná z nich rozhodně ‚extra velká‘ NENÍ. A ani velká ne… Jsou to úplně normální holky s velikostí 38–40.
Nemáte taky ten pocit, že je s dnešní společností něco blbě???
Počítejme spolu:
..když 38/40=XL (=extra velký), pak
..38/36=L (=velký), a tedy
..36/34=M (=střední), z čehož logicky vyplývá, že
…34/32=S (=malý).

Pokud to dobře chápu, každý kdo je velký/extra velký, by se měl za sebe stydět.
Chcete mi říct, že se vy všichni nasoukáte do kalhot s pasem 70cm, jo?
No to bych teda fakt chtěla vidět :D

Poznámka nambr 2: Když těm tlustejm nechete pomoct, tak jim ani neubližujte a nechte je bejt.
Zhubnout vůbec není tak jednoduchý, jak se zdá. A zvlášť, když je svět plnej takových primitivů, co se neštítí druhým smát.
Hele, vy chytří: jak se podle vás dá zhubnout? Pokud vím já, tak jedině zdravou pravidelnou stravou a pohybem.

1. Pohyb

*Když se tlusťoch nechce/nemůže hejbat, řeknete že je líný. A budete se mu posmívat.
*Když se tlusťoch přemůže a do sportování se pustí, vysmíváte se mu zas.
Když ho potkáte na koupališti, oděnýho do plavek, dostanete hurónský záchvat smíchu. Když ho potkáte v parku, pokoušíc se udržet na in-linech nebo funíc při běhu…budete se chechtat opět. Když si dáma při těle zajde do fitka nebo na aerobic, kde je obepnutý trikot výhodou, při pohledu na její špeky a macatá lýtka vám budou vypádavat voči z důlku. Bohužel nejspíš ne obdivem.
Atd atd atd.
Tak co má ten tlustej podle vás dělat???

2. Strava

Při dnešním hektickým životě pravidelná strava znamená, že několik jídel budete muset sníst na veřejnosti, před lidma – na ulici, ve škole, v práci, v restauraci…
Jakmile štíhlý vidí tlusťocha jíst, jeho první myšlenka obvykle bývá: No bodejť bys nebyl takhle vyžranej, když bez toho žrádla ani chvilku nevydržíš.
..že je to zdravý zeleninový salát a že ten tlustej to má jako svůj oběd, to už vy nevidíte. Čumíte na něj s odporem – a tlustý člověk se začne stydět, mít výčitky…a příště si to jídlo radši odpustí. Nežere celý den, pak se nají až večer, doma.
A i kdyby do sebe hodil jen něco lehčího, nezhubne! Protože takhle se hubnout nedá…
Já jsem celou základku byla ve škole o hladu. Svačiny jsem samozřejmě vyhazovala do koše, teprve až kolem 8., 9. třídy jsem si vydupala, že svačiny prostě nosit nechci a nebudu.
Pokud jsem byla mimo domov, ještě v 25 jsem nedokázala snídat, svačit ani obědvat. Ten psychický blok a strach z výsměchu..toho se nešlo zbavit. Než bych ve škole nebo na ulici vytáhla byť jen jablíčko, radši jsem celý den trpěla hlady a najedla se až doma, nejdřív kolem 16.-17.hod. Většinou to bývalo moje první a poslední jídlo za celý den.
Vydrželi byste to vy????
Vz, kteří jste zvyklí na opulentní obědy a teplý večeře…
Vy, kteří bez masa nevydržíte ani den…
Vy, kteří si dáte ‚sladkou tečku‘ kdykoliv na ni máte chuť…
VY nám budete vyčítat tu misku lupení, jo?
No tak to se jděte bodnout.
Jestli je tady někdo slaboduchej, tak jedině vy.
Zamyslete se prvně nad sebou a dejte nám laskavě pokoj! Ty vaše posměvačný kydy páchají víc škody jak užitku!!!
Když se vám tlustej nelíbí, tak na něho nečumte – vy tu možnost volby máte.
Já jsem celoživotní nekuřák a vůbec bych se nedivila, kdyby mi jednou doktorka vyčetla, jak mám prohulený plíce! Zabila bych ty kretény, co se mnou stojí na zastávce MHD a foukají mi ten humus do ksichtu. A čím víc uhýbám a čím víc se na ně mračím, tím větší psinu z toho mají a bafají to na mě o to víc.
A kam mám já před tím utéct????
A taky vám to, kuřákům, nevyčítám a taky vám nedávám kázání, jak si dobrovolně ničíte zdraví…
A že jsou tlustí finanční přítěží pro český zdravotnictví? No a? Jsou nemocní, na léčbu nárok mají.
Když kuřák dostane rakovinu, nebo alkoholikovi odejdou játra, oni si tu léčbu snad hradí sami?!?!
No divila bych se hafo…

Nic ve zlým, ale z některých vašich komentářů se mi dělá fakt na blití..
NE z té paní…
Ale z vás.
Vidíte tlusťocha a automaticky kritizujete, přitom víte houby, co za tou tloušťkou stojí.
I kdyby se k těm třem metrákům fakticky prožrala sama, možná měla důvod. Drtivá většina morbidně obézních začala žrát ze smutku: rozchod, rozvod, šikana, problémy v práci atd.. Tak jako se někdo uklidňuje alkoholem, někdo cigárama, další zas tabulkou čokolády sežranou naposezení, tak někomu prostě pomáhá jídlo. Hodně jídla.
Je to destruktivní, jasně že je.. Jenomže pokud jste momentálně na dně, nedovedete myslet dopředu. Chcete jen zabít tu bolest, co vás uvnitř sžírá.
Že zároveň zabíjíte i sami sebe, to si v tu chvíli nejste schopni uvědomit.
Takovej člověk je vlastně chudák..a posměváčkové jako vy jim to teda fakt ulehčují.
Já se narodila s celkem normální vahou a snad jen kolem 4, 5 let jsem byla lehce oplácaná. Fakt nijak extrémně, myslím že bych z toho během pár roků vyrostla.
Jenže s mým nástupem do školky/školy mě brácha začal terorizovat. Měla jsem nadváhu snad jen pár kilo, ale pro něj jsem byla to nejodpornější prase na světě.
Taky mi tak říkal..a ještě mnohem hůř. Do téhle šikany postupně zapojil jeho spolužáky, moje spolužáky, děcka ze sídláku.
A já to musela snášet celejch 10 roků…
Nemáte ani tušení, jak strašně tohle bolí…
Já ale svoje smutky jídlem neřešila – jedla jsem vcelku normálně, rozhodně žádný přežírání. Přesto jsem kolem puberty měla metrák.
Vy byste si na mě flusli a pronesli cosi o nechutným praseti, ale fakt jsem se nepřežírala!!!
Problém byl úplně jinde: dokud jsem byla malá a brácha mě ještě jakžtakž šetřil, trávila jsem hraním venku celý dny.
Jenomže běžte ven, když si s váma najednou nikdo hrát nechce a každý do vás strká a říká vám jmény, který vhání slzy do očí…
Přeju vám to zažít, ať víte, jaká je to lahůdka..
Svoje venkovní aktivity jsem tehdy omezila na cestu do školy a pak hned zpátky domů – jinak jsem z baráku paty nevytáhla jak byl týden dlouhej. Bodejť by pak kila nepřibývala, že jo…
Kdybyste mě v těch mých 14, 15 letech viděli, všechno by vám bylo ‚jasný‘: zas jedna kráva, co se odmala láduje cukrovinkama a zakusuje to bůčkem.
A já se přitom narodila jako docela milá holčička, která s váhou nikdy problém mít nemusela…kdyby jí pár debilů, kvůli 5 kilům navíc, nezranilo její křehkou dětskou dušičku.
A víte, co je na tom všem nejsmutnější?
Že byl zničenej jeden život.
A úplně zbytečně…
Všichni ti lidi, co se mi posmívali, jsou už dneska ženatí a vdaný, mají svoje šťastný rodinky a žijou si svoje šťastný životy..a že mě kdysi dávno terorizovali, na to si už ani nevzpomínají.
Zato já si svoje zadupaný sebevědomí léčím dodneška..a nejspíš ještě dlouho budu.

Rada pro vás:
NIKDY NIKOHO NESUĎTE, pokud o něm nic nevíte..
Zdání totiž může ku**vsky klamat a nemáte ani tušení, jak moc můžou vaše neomalený soudy ublížit.
A pak: kdo soudí, sám bude jednou souzenej.
Dřív či později..ale bude.
Na každou svini se vaří voda, tak bacha na to…

Bamajko, máš moje sympatie. Líbí se mi tvůj postoj k životu a síla, s jakou překonáváš problémy. Jenom to o té vařicí vodě, to jsi nemusela psát. Tak zlá přece nejsi. Ale jako obrana ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata to jde. Já znám také jedno pořekadlo. Znám ho z počátku doby druhé světové války. To tlustí posměváčkům říkali: „Až přijde hlad, tak tlustí budou hubení a hubení budou studení!“
Ono všechno zlé je k něčemu dobré, jak říkala moje babička. Držím ti palce a pěsti a nedej se! Jak jsem napsal na začátku, máš moje sympatie.

Ahoj vy všichni, co máte radost že nejste takoví tlusťoši jako ta nešťastnice. Jen ji zkritizujte, vždyť vám se přece něco podobného nemůže stát. Opravdu ne? Vsadím se, že polovina z vás máte nadváhu (kromě Pizličky, samozřejmě). To, že víc než polovina naší populace má 10 až 20 kg nadváhu, je podle statistiky ve většině případů důsledek naší lenosti a velké chuti k jídlu. Když ale někdo váží 300 kg, tak už to většinou signalizuje vážnou chorobu. Proto by mě zajímalo, proč ta paní musela do nemocnice. To ale autor článku nezjistil. Asi také patří mezi ty postižené, kteří se vysmívají těm ještě více postiženým. Já té tlusté paní přeji, aby se z nemocnice brzy vrátila domů a aby se vrátila hubenější a potom aby zdravě hubla a hubla, až bude stejně pěkná a štíhlá jako již zmíněná Pizlička. Musím končit, jdu „luxovat“ ledničku.

Dávám pomyslný palec nahoru! ;)

http://zabava­.dama.cz/clanek­.php?id=4458

http://tv.sms­.cz/televize/Pri­ma-family/20100811/­1270177682-Nemocnice-XXXXL-1
našla jsem jak se jmenoval ten pořad

to jsem sledovala, tito lidé si tloušťku zavinili sami přejídáním, pamatuji na černocha, ten a jeho rodina měl obrovskou radost, že zhubl..

http://www.no­vinky.cz/zena/zdra­vi/258007-obzerstvi-je-velmi-nakazlive-predevsim-pro-zeny.html

http://www.no­vinky.cz/doma­ci/258043-matky-zavisle-na-nevyplacenych-davkach-od-statu-se-dockaly-pomoci-v-kostele.html