Bydlím se spolubydlícím a on je rigidní,chtěla bych s ním vycházet a nevím jak, poradíte mi?

10 měsíců jsem bydlela v bytě člověka s narušenou osobností. Kdysi jsem mu pomohla a potom přišla řada na něj. Poučení je jasné – nikoho nezměníte a je zbytečné se o to snažit. Změna v chování může nastat jen v případě, že ji dotyčný člověk přijme za svou a má sám zájem pohnout se dopředu. Pokud Vám spolubydlící nevyhovuje takový, jaký je, máte jedinou možnost, najít si někoho jiného. Dobrá rada nakonec: nesnažte se nikdy pomáhat člověku, který Vás o pomoc nepožádá, protože veškeré důsledky za to, co by přišlo, si potom ponesete sama.

Chce to hodně trpělivosti a umu. Například je dobré, když svůj požadavek dokážeš nenápadně převést na něj tím způsobem, že on jej bude považovat za svůj nápad.. ))

Bohužel nepíšete, co konkrétního Vám brání v tom, abyste se spolubydlícím mohla dobře vycházet… to, že je, jaký je („rigidní“, jak píšete) není důvod. Odjakživa platilo, že k dobrým vztahům je třeba vzájemná komunikace, jistá míra nadhledu a vzájemného pochopení, respektu a alespoň základní ctění (práva na) soukromí.
Pokud se jej snažíte „nedobrovolně rozhýbat“ a on o to nestojí, snažíte se o něco, co nebude fungovat. Mám z Vaší formulace otázky – a osobní životní zkušenosti – takový dojem.
Každý máme jiné představy o bydlení a soužití. Několik let jsem prožil v podnájmu s různými spolubydlícími… Při celém studiu farmacie jsem pracoval na upravený HPP a v době, kdy mým spolubydlícím začínalo po škole volno, dlouhé rozprávění s cigaretou a lahvinkou studentského vína (nad smyslem lidského bytí)… mě začínala práce. A to i o víkendech (měl jsem 100% příplatek). Taky se mnou po návratu z práce pozdě večer (nebo v neděli odpoledne) obvykle nic nebylo. A byl jsem častokrát hodně „rigidní“ ve chvílích, když jsem zjistil, že mi snědli připravené jídlo, které jsem si dopředu navařil, protože jsem věděl, jak budu hotovej, až se vrátím… prý v lednici vonělo…a to mi dělala navíc vždycky spolubydlící, holka!!. Podotýkám, že to nebyla moje holka. Častokrát se právě jí po 20ti minutovém sprchování povedlo vyplácat veškerou teplou vodu z boileru a já se po 2-denním pracovním výjezdu myl ve vlažné nebo studené vodě. To, že každý večer náš byt celý svítil, jak vánoční stromeček, se už ani nezmiňji…
Celý ten „nevyžádaný příběh“ ukončím jednou radou: nesnažte se předělat lidi, jenom proto, že si vy myslíte, že by se oni měli chovat jinak, než se chovají… jistě k tomu mají „vlastní důvody“.
Mužete je poznat, pochopit…ale hlavně byste je měla respektovat, pokud nenarušují soukromí Vaše.