Byl jste někdo na regresi?

To riziko hrozí v případě, že uvedení do regrese provádí někdo neznalý a nezkušený, nebo že si třeba někdo nahraje monolog třeba na kazetu, pak si sám pouští nahrávku a uvede se tím do regrese a pak se třeba zmuchlá páska nebo vypnout proud a člověk zůstane v regresi delší dobu nebo úplně. Rozhodně by regresi měl provádět velmi zkušený člověk s hlubokými psychologickými a psychiatrickými znalostmi. Nikomu jinému bych se nesvěřil, riziko je bohužel opravdu velké.

Částečně může pomoci takzvané ukotvení v prostoru a čase. Tj. ulehnu, podívám se kolem sebe a řeknu si… „Jmenuji se Eulálie Skočdopolová, je 26.5.2011 jedna hodina v noci, jsem ve svém pokoji v Sokolovské ulici v Praze, chystám se dvacet minut provádět regresi. Až se po dvaceti minutách vrátím z regrese, uvidím strop svého pokoje a žlutý lustr.“ – a pak teprv se člověk může ponořit do regrese.

Zdá se to jako maličkost, ale je to nesmírně důležité. Člověk si tím zajistí své podvědomí, aby jej nenechalo ve štychu. Tělo má i své hodiny, čili samo se po těch dvaceti minutách povede z regrese zase ven. A když pak otevřeš oči a uvidíš strop a žlutý lustr, tak se to všechno propojí a budeš ve svém čase a ve svém prostoru a nebudeš zmatená. Řadě lidí, kteří prošli regresí, se stalo, že třeba několik dní byli jak vyměnění, nebyli schopni se správně zařadit do života, působili, jako by jim hráblo a byli takové „mimo“ a mátožní… Takže na to pozor.