Bylo by čtení myšlenek vůbec etické?

I kdyby nebylo? Co s tím chceš dělat?

Určitě ne a zatím to není možné. Možná v daleké budoucnosti.

To záleží na tom, jak se na to podíváš. Tak třeba čtení myšlenek poddaných vládcem bude z jeho hlediska etické, ale z hlediska otroků neetické. Tohle je vlhkej sen všech mocipánů. Ono vůbec to šmírování je pro vládnoucí elity nesmírně důležité a vlastně vždycky bylo. Nyní nastává doba, kdy technický pokrok skýtá v tomto oboru netušené možnosti. Nemyslím si, že by se na mě v současné době někdo dokázal napojit přes nějakou virtuální ústřednu, když hrabu listí na zahradě a zjistil, že rozebírám situaci na Ukrajině. Ovšem dovedu si představit, že mě posadí na židli, nasadí helmu s kablíky a budou alespoň rámcově vědět, kde se moje mysl toulá.
Je už to nějaký rok, kdy se na Prima ZOOM zaobírali těmito věcmi a dokonce už tehdy se dalo poznat, co si „oběť“ představuje. Jednalo se o obrázek jakéhosi létajícího „pišišvora“ (pták, nebo letadlo), což se shodovalo se sdělením testovaného člověka. Bylo to dosti neostré a takové divné, ale dalo se na tom jakž takž poznat o co jde. A to byly takové začátky. Kde jsou s tím dnes, čert ví.
Takže pokud to bude technicky možné, stane se. Etické, neetické, nikdo tomu nezabrání. Koudelka si mne ruce. Myslím František, z STS Chvojkovice, aby nedošlo k mýlce!

Tato otázka je velmi subjektivní a bude záležet na individuálních názorech a etických principech. Z některých úhlů pohledu, čtení myšlenek by mohlo být považováno za etické, pokud by to mohlo být použito k prevenci zločinu, neštěstí nebo k zachránění života.

Nicméně, z jiných perspektiv, čtení myšlenek by mohlo být považováno za velmi neetické, protože by porušovalo osobní soukromí a autonomii jedince. Kromě toho by mohlo dojít k zneužití této moci, pokud by se dostala do špatných rukou.

Většina lidí by pravděpodobně souhlasila, že by bylo neetické číst myšlenky bez vědomí nebo souhlasu dotyčné osoby. Na druhou stranu, někdo by mohl argumentovat, že pokud je to ve prospěch většího dobra a je to řádně regulováno, mohlo by to být etické.

Nicméně, taková moc by měla být omezena a kontrolována, aby se zabránilo zneužití. Některé formy kontroly mohou zahrnovat soudní povolení, transparentnost a veřejnou odpovědnost.

Ale samotná podstata „čtení myšlenek“ je v současné době spíše hypotetická, než konkrétní realita, takže etické hranice a regulace nejsou dosud jasné.

Telepatie už byla prokázána.. (vědecké výzkumy za poslední +desetiletí za pomocí přístrojů; nebo ‚psychické‘ výzkumy z minulého a předminulého století: Flammarion, Richet – Pojednání o metapsychice).
Etika se na takové jevy a schopnosti nevztahuje (ona s nimi ani nepočítá).
Jak to funguje nebo by mohlo, je komplikovanější. Nikdo neříká, že by to ten člověk dokázal ovládat a obzvlášť na povel.
Tohle už je za hranicemi fyziky (hmoty) i individuality nebo práv… Leda by to byla nová (multifunkční) technologie v podobě malého přenosného (osobního) přístroje… To už by se pak upravilo, co je a není správné a etické. Ale prozatím to v takové podobě neexistuje.

Víc než čtení myšlenek je to spíše dorozumívání a fungovat by to mělo tak, že jeden přenese informace do mysli druhého (ať už slova, obrazy, pojmy/představy, emoce, apod… 100 % přesnost informací, přenos bez nutnosti o tom mluvit, psát, složitě to popisovat/vys­větlovat) a ten zase může poslat něco tomu prvnímu. V zaznamenaných případech se tedy jednalo spíše o (v jisté míře účelné) „odesílání“, než že někdo někomu čte jeho myšlenky. Řekněme něco jako pošta.
V těch případech, kdy se jednalo o čtení v pravém slova smyslu (že vzájemně věděli, co si druhý myslí), tak to byli ldié, kteří byli velmi spojeni. Za jedno nějakým blízkým poutem (manželé, matka – dítě, sourozenci, dvojčata, velmi blízcí přátelé) a za druhé v situaci, kde cítili spojení/propojení a byli ve stavu blízkému polo/transu. Takže se dá stejně říct, že podmínky pro takové čtení myšlenek, vyžadovaly hluboké pouto, porozumění/souznění (na stejné vlně) a vzájemnou shodu… nebo když to řeknu jinak, tak prostě něco jako vzájemný souhlas. A i tak se jednalo spíše o to, že si vzájemně vysílali myšlenky, než že je sami od sebe přebírali z mysli druhého…

Upravil/a: Disraeli

Suma sumárum myslím, že nebylo. A nejspíš úplná otevřenost není ani v nebi. Např.: V kapitole 2, verši 17, Janova zjevení je napsáno: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze skryté many a dám mu bílý kamének, a na kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává“

Pokud by si dva lidé CHTĚLI vyměnit konkrétní myšlenku, asi by takovou poštu všichni uvítali. Ale úplné otevření myšlenkového pole by vedlo ke ztrátě intimity, osobního tajemství a náboje tvorů. Nejspíš by převažovaly negativní důsledky.

Na druhou stranu by to mohlo být i v lecčems přínosné. Jak už zde kolegové zmínili přínos v potlačování kriminality. Nebo vezmeme si, že by se takový stalker zaměřil a začal stalkovat např. nějakého poctivého kněze nebo oddaného křesťana, nebo např. i obyčejného člověka s vážnějším hendikepem. Jaké by to bylo pro stalkera překvapení, že Bůh a nebe je opravdu mezi lidmi a jaké tito lidé mají s Bohem mystické zážitky a jak láskyplně smýšlejí. Nebo čím si takový hendikepovaný člověk musí projít, …
No a co třeba taková profese psychologa. Psycholog je do určité míry schopen se vžít do myšlení druhého. Jenže část psychologů nedoceňuje hodnotu intimity klienta a přeceňuje hodnotu svých závěrů. Obecně možno říct, že čím namyšlenější psycholog, tím více zásadních věcí mu uniká. Tedy ačkoliv jsem k možnostem a schopnostem psychologů spíše skeptický (známý vtip: že kdo chce jít k psychologovi, měl by si nejprve nechat vyšetřit hlavu). Ale jako doprovod jsem zažil i nějaké dobré psychology a chápu, že v ateistickém světě a při současném uspěchaném stylu života nemá hodně lidí na sebe čas a když se dostanou do potíží, může jim moudrý a dobrý psycholog v ledasčem pomoci.

Upravil/a: EKSOT123