Cestovali k nám za režimu běžně naši nepřátelé ze západní Evropy?

Nevím, co myslíš tím > běžně cestovali.
K nám jezdila teta 1× ročně a mamce moc nevěřila, že ji za ní do Německa nechtějí pustit. Byla tam jen jednou.

Celkem ano, přirozeně museli projít prověrkou (na udělení víza měla zásadní vliv StB). Režim čelil protichůdným zájmům – nechtěl na jedné straně pouštět potenciální agenty či i obyčejné lidi (aby nemohli dělat díru do hlavy našincům nebo žvanit o skutečné situaci u nás venku) a na druhé straně HODNĚ stál o jejich konvertibilní měnu (banka je pěkně odrbala kurzem) a také možnosti zverbování „zajímavého cizince“ u nás byly neporovnatelně vyšší, o bezpečnosti takového jednání nemluvě. Popravdě jezdili sem jen emigranti (ale pouze ti, kteří to s režimem „vyžehlili“), potom takoví, co dnes jezdí do KLDR (kukensie do velmi speciální ZOO) a čachráři (zvláštní sorta obchodníků). ;)

Jinak režim pokud chtěl, MOHL jim zavařit. Typicky zmíněné verbování – Frolík popisuje jak StB nejdříve podnikatele ze SRN lehce zfetovala (každý barman v tehdejších „interhotelech“ byl spolupracovníkem) a když pak jel autem, nastrčila mu do cesty figurínu člověka. Po jejím přejetí („zabití“ – bylo to DŮKLADNÉ divadlo včetně krve a „náhodou přítomných“ očitých svědků) ho nechali v klepetech pár hodin vykysat na bengárně za katrem (jo, to bude přinejmenším na 10 let milej pane, ale spíš víc) ho přišel „zachránit“ důstojník StB s tím, že „by se s tím dalo něco udělat“, POKUD přistoupí na spolupráci. :(

Dnes poněkud archaická metoda, ale uvaž že tenkrát neměli google, android, mrkvosoft. Lidé jim dnes poskytnou na sebe všechno SAMI a dobrovolně. :(

Jezdili hodně zájezdy s důchodci Bydleli jsme blízko Památníku písemnictví – Strahovského kláštera, viděl jsem denně dva, tři zájezdy.

cestovali