Chtěl bych znát vaše názory zda je to okolím nebo mnou.

Okolí se k tobě (v převážné většině) bude chovat tak, jak se ty chováš k němu. S tím počítej i do budoucna.
To, že sis vybral jako koníčka bojové sporty se dá vykládat dvěma způsoby. Buď umíš být vyrovnaný a boj je pro tebe poslední řešení, umíš ovládat své vnitřní postoje apod. nebo jsi pouze agresivní a boj – jako takový – tě přitahuje.
Nevím, jak to máš s autoritou v rodině – úplná nebo nebo neúplná rodina, problémy, apod. (o tom se nezmiňuješ a právě to je důležité). V první řadě bys měl přestat vyhledávat dopředu spory, vypadá to, že si skutečně léčíš nějaký mindrák – zejména ti vadí starší muži, o ženách se nezmiňuješ… I tvůj projev ve tvé otázce se hemží vulgaritami a ty jdou s agresí ruku v ruce… Je z tebe cítit napětí a vztek. Bohužel. Ano, může to být i věkem, ale doporučovala bych ti konzultaci tvého problému s psychologem. Není na tom nic špatného, nikdo se ti vysmívat nebude a rozhodně tě nebude brát jako někoho, kdo nic nedokázal. Ale ani jako mistra světa, který si může dovolit všechno… Potlačení agresivity není složitý proces, ale musíš spolupracovat. Neznamená to, že se z tebe stane poslušná a přispůsobivá ovce – neboj – jen se naučíš dopředu každého nepodezírat, rozlišovat a vyhodnocovat situace (i ty krizové, i ty pozitivní). Přeji ti, ať se ti to podaří.
Doplňuji:
Ano. Tak nějak jsem to předpokládala… Pokud rodina "klasicky nefunguje, a při dospívání chybí mužský element a v matce se hromadí zloba, kterou si svým způsobem projektuje i do svého potomka – často se stává, že mámy dávají svým dětem nesmyslnou vinu za to, že je opustil partner nebo manžel… Vyrůstat v nejen neharmonickém, ale zejména násilném prostředí, svědčí o formování tvého postoje k jiným lidem do budoucna. Ovlivní ti to psychiku na pořád – protože zážitky z dětství si v sobě neseme po celý život, ať chceme nebo ne a vždycky – v nějaké vypjaté nebo nečekané situaci – vyplují na povrch a my podle nich zareagujeme. Pokud se je ovšem nenaučíme poznat, nazvat, pojmenovat a zpracovat. Víš, kde je tvůj možný hlavní problém, i kde je příčina a chceš na tom pracovat. Je pěkné, že hovoříš o tom, že bys nikdy(!) neublížil dítěti nebo ženě… Nikdo si nemůže být nikdy jistý tím, co se stane, když se objeví něco skutečně nepředvídatelného. Vražd v afektu již bylo dost a dost. Znovu ti doporučuji návštěvu psychologa, neboť po internetu ti mohu akorát tak poradit, abys tento krok udělal, ovšem ne s tebou cíleně a smysluplně pracovat. Zkus to, uvidíš, že se to zlepší. Jen to chce trpělivost.

Upravil/a: Damiana

Můj názor: nejsem žádný psychiatr, neznám tě, je to pouze můj názor.
Je to tebou, nemáš respekt k ostatním, konfliktům se nevyhýbáš, ale vyhledáváš je. Ale víš co, já si myslím, že z toho vyrosteš. Teď nemáš starosti, jak uživit ženu a děti atd. až je budeš mít, tak na vyhledávání konfliktů nebudeš mít čas.
Doplňuji:
Dokázat vyjít s ostatními a řešit problémy mozkem a ne pěstí je víc, než mít plnou vitrínu.

Upravil/a: zzzzz

podobný problém má i můj přítel.. sice se nepere, ale neustále do něj prý někdo rýpe, ponižujou ho atd. ..hlavně ti starší.. arogantní.. slýchávám úplně to samé.. ale taky vidím, že on je taky nerespektuje nemá pokoru, není úplně slušný, chová se někdy jako frajírek atd. (mám pocit, že to má jako masku, obranu právě proti takovým, protože neví, jak se jim bránit předem..) ..je to těžké pro mě vysvětlit.. každopádně u mého přítele vidím problém někde v rodině.. nikdy neměl dobrý vztah s otcem.. vlastní otec se o něj nikdy nezajímal a nevlastní ho jen buzeroval, sekýroval, nadával mu, že je budižkničemu atd. atd. ..pořád byl ten nejhorší, uzurpovaný a měl moc přísnou výchovu ze strany otce.. a tak nějak bezcitnou.. musíš být asi nad věcí.. PROSTĚ: KDYŽ NA TEBE NĚKDO KŘIČÍ – USMĚJ SE A MĚJ HO V … 😉 ..je to hodně drsné, ale znám to ještě drsněji a to my nechceme.. VEM HO TYČÍ!!! 😁 ..ale to je myšleno ve srandě.. to se nedělá.. tím se nic nevyřeší.. naopak.. TAKŽE, KLID, VOLOVI USTUP, KDYŽ POTŘEBUJE CELÝ CHODNÍK, POMYSLI SI SVOJE A HOĎ TO ZA HLAVU! Nemá smysl se hádat s blbcem, protože tím klesneš na jeho úroveň a tam tě on porazí, protože je v tom zkušenější! 😉 PROSTĚ SE FAKT USMÍVEJ, POKUD VIDÍŠ, ŽE JE TO VYLOŽENĚ VŮL A ŽE SI JEN HONÍ EGO.. NEDĚLEJ TO TAKY! USMÍVEJ SE A MYSLI SI SVOJE! 🙂 ..tím ho nasereš ještě víc.. 😉 ..buď „CHLAP“ a né BURAN Z BURANOVA, CO ŘEŠÍ PROBLÉMY PĚSTMI! ..více komunikuj s lidma, přemýšlej nad tím, co ti vadí a proč, jak to vyřešit slušně bez násilí.. řekni lidem slušně svůj názor.. nebuď drzý a oprsklý.. měj svou cenu, ale respektuj i cenu druhých! … HODNĚ ŠTĚSTÍ AŤ TO JDE S BURANAMA LÉPE! 😉 a ať získáš nadhled, úctu ke starším i k pablbům a POKORU!!! 🙂 To je můj pohled na věc. Jo a k tomu, co jsi dokázal, je to SUPER! ..pěkné sportovní trofeje, které tě určitě stály hodně úsilí a pevné vůle! Tak teď zapracuj i na svoji duši a získávej trofeje v tom „být lepším člověkem pro sebe i pro druhé“! A nemysli na ty zlé, negativní lidi, co mají potřebu ubližovat a nebuď jednim z nich! Mysli na to, že konflikty nechceš, nevyhledáváš a že chceš s každým vyjít v pohodě! Jinak už nevím! 😁 MĚJ SE HEZKY A AŤ SE DAŘÍ! 🙂

No ano jsi pěknej fracek a nic jsi ještě nedokázal.
Doplňuji:
Mně je 67 a srát si na hlavu od tebe také nenechám.

Upravil/a: mosoj

Hele respekt, že ti bojový sporty jdou, ale tim to končí. A k tomu ostatnímu – je to tebou, ano některý lidi jsou hovada, ale nemůžeš chtít mlátit hned každýho. I Krav Maga učí řešit všechno v klidu … pokud to jde, tak odejít a ustoupit … boj začíná až když už je to nevyhnutelný (a pak se jde tvrdě na věc) … ale musíš získat ten nadhled … kdybys zmlátil každýho na tomhle světě, kdo si to zaslouží, tak by tady skoro nikdo nezbyl …

PS: Je mi 25, s bojovejma sportama jsem začal v 6 a taky mam občas chuť někoho proplesknout, ale nestojí to za to … vybít se můžeš u pytle nebo na tréninku

vaše športové úspechy sú iste pre vás cenné.
ale si musíte uvedomiť, že okolie (spoločnosť) si cení aj iné veci, nie iba vaše športové úspechy (ešte k tomu v športe, ktorý nie všetci uznávajú ako šport).
dobre, v športe ste dosiahli, čo ste chceli, a čo ďalej? Teraz sa tým budete hrdiť celý život? Trocha málo, nie?

Vy máte pocit, že si vás nikto neváži, že vám každý hádže kamene pod nohy.
Pozrite sa okolo seba a začnite si všímať, čoho si ľudia vážia (práca, rodina).

Chodiť po ulici a naštvane do niekoho vrážať nie je riešenie, raz sa nájde borec so širšími ramenami a použije vaše argumenty (sila) proti vám.

Život nie je silový šport, ale umenie vydržať s tými okolo, a to okolie vám dá iba to, čo vy jemu – úctu, pokoru, rešpekt, …

Ale nie všetci okolo vás sú toho hodní, tých si proste nevšímajte.

To je život – prechádzajú našimi životmi i blbci, ktorí sa ho snažia kaziť, mariť, znepríjemňovať.
Tak sa k nim nesnažte priradiť, pravdepodobne máte na viac.

Byť nejsem psycholog ani psychiatr, pouze zkušený člověk. Tedy můj názor: jsi typický, nezkušený bezmozek, což je pro praktický život hodně málo a je to důsledek nezkušenosti s praktickým životem.
Pokud si jednou budeš chtít založit rodinu a umět ji také uživit, zjistíš, že tvoje siláctví je velmi pomíjívá záležitost, medaile k ničemu, snad jen k pýše. Neodsuzuj proto ty starší a alespoň se snaž přemýšlet, přinejmenším o tomto.
Zkušenost

škoda, že jsme se ještě nesetkali ..trošilinku chování, po kterém tady toužíš, bych ti asi dal ,)

A malé dítě na chodníku také srazíš, jen protože ti neuhlo?

Vyhledáváš konflikty a hodně odráží i sport, kterému se věnuješ. Z toho, jak se popisuješ mi přijde, že při sportu se chceš vybít, jelikož budeš cholerik – což i z Tvé otázky vyplývá. Nauč se respektovat druhé a teprve poté oni začnou respektovat Tebe, to si uvědom. Nemluvím o tom, že si máš nechat srát na hlavu, ale umět rozeznávat meze a nečertit se kvůli blbosti. Dokud se to nenaučíš, stále budeš pro dotyčné ta „nula“ která nemá ani trochu pokory.

mě se líbí, že o svém chování přemýšlíš a hledáš příčiny problémů

Ahoj, neznám tě, takže nevím, jestli třeba ty konflikty sám nevyvoláváš a tak…
Ale k tvé otázce – to, že je někdo starší než ty, neznamená, že je „něco víc“. Kolem sebe pořád slyším o úctě ke stáří, ale myslím, že úctu/respekt, si člověk musí zasloužit. Samozřejmě se předpokládá, že starší=zkušenější, moudřejší. Ale bohužel tomu tak mnohdy není. Já si vážím lidí podle toho, jak se chovají, ne podle data narození (můžu si vážit jak někoho staršího, tak i mladšího, než jsem já). Takže – jen tím, že je někdo starší než ty neznamená, že je moudřejší/chyt­řejší atd.