Chytli jste někdy záchvat smíchu zorvna když se to nehohilo ? :D

Naposledy, keď som si spravila líniový graf (z dostupných materiálov) rast oficiálneho priemerného platu (v republike ČR, SR, preboha, nie spolu, ale samostatne, veď ide o rozdielne ekonomiky), rast skutočného platu v niektorých odvetviach, rast/pokles reálneho platu, údaje pre výpočet na dôchodok, k tomu prejavy vrcholových politikov a články z médií s ich údajmi a výsledok ma tak rozosmial, že tabuľku som nazvala „Tanec nad plačom, alebo pľujem na vás“.
Doporučujem, každému (kto si to dokáže vytvoriť), kto má problémy sa z plného hlasu zasmiať.
PS.
Neviete, kde som spravila chybu,
že v období bližšie k súčasnosti sa tie krivky čoraz viac od seba vzďalovali – oficiálny priemer a politickomediálne výpočty smerom hore, ostatné – realita smerom dole?

Zrovna včera mě po dlouhé době záchvat chytl. Mívala jsem snad už od narození,ale v manželství se vyléčily…:))
Dcera ho po mně zdědila,akorát později. Pořád ji je něco k smíchu,nejvíce ji pobavím já,to už ale není mně k smíchu…:) Vypravuje mi,jak ji to chytne někdy ve škole,když ji profesor zkouší.Jednou se prý tak snažila mluvit,ale nešlo jí to,až rozchechtala i profesora a děti. Hold je praštěná po mamince…:)) Tragédie je,když nás to chytne obě a ještě horší je,když se přidá i syn,to jsme jak rodina z Bohnic.:))
Jinak jak píše Hanulka11,věkem to opravdu přejde…:)

Doplňuji:
Vždy po takovém záchvatu smíchu přijde naprosté uvolnění,jakoby znovuzrození a ten přenádherný pocit jsem vždy k smrti milovala…:)

Upravil/a: Andělé

Když vynechám trávu, tak někdy to je fakt neovladatelné – občas to může být i reakce na přílišnou nervozitu. Podvědomí ti „přihraje“ nějakou naprostou pitomost a nejde to zastavit. Občas se to děje i tak, že ti pořád na mysli vyvstává něco, co nemůžeš zaplašit. Teď jsem si vzpomněla na Bridget Jones – když měla na vernisáži před mnoha lidmi představit muže, tuším jménem Fitzpatrick a jí pořád „naskakoval“ v uších Fitzúchyl.
Nebo divadlo. Celkově herci, kteří se na jevišti občas odbourávají (pokud to nehrají) o tom vědí své. Ale děje se to i v běžném životě. Je to sice patřičně infantilní a někoho to dovede vytočit doběla – že se někdo tlemí jak pitomec (obvykle čím jsou vzteklejší a vážnější, tím jsou ji více k smíchu), ale dobrá nálada a smích je pořád lepší než vztek a urážky.
Za sebe – zrovna včera mě děsně rozesmál jeden sympaťák z hudební branže a i když za chvíli jsme už hovořili o něčem vážnějším, vzpomněla jsem si na situaci, kterou popisoval předtím a několikrát jsem vybuchla smíchy. Nutno podotknout, že on to bral spíš jako poklonu své vtipnosti a chlámal se se mnou.

Nejsem si jistej jestli už jsem to tu náhodou nepsal, ale kdyby náhodou jo, tak mě zastavte…

…takže dobrý. Loni, někdy v dubnu sem šel na ultrazvuk a seděl sem v čekárně, kde naproti nám zase čekali lidi na rentgen. Najednou se otevřely dveře ze sesterny, přišla taková mrňavá blondýna v bílejch hadrech a povídá: „Pan Kulhavý do dvojky!“…a v tom se zved chlap, otočil se směrem ke dveřím č.2, a začal kulhat :D :D to sem myslel že se poseru, a bez čínskejch polívek a bez karamelovýho salka..

Ostatní vůbec nechápali čemu se směju a já normálně musel vodejít pryč jak mě ten děda rozhicoval, protože to prostě nešlo zastavit. A nejhorší na tom bylo, že nikomu jinýmu to nepřišlo legrační. Všichni čuměli jak kdyby mně hráblo…byl jsem v tom prostě sám… smějící se člověku kterej má zmrzačenou nohu… ☹ :))

Zatím to neumíš ovládat- časem to přejde a nebudeš mít ten problém.

Málokdy se opravdu zasměji, tak s tím nemám problémy a v pohodě smích dokáži ovládnout.
Doplňuji:
Mě by se mohly pouštět komedie celý den a ani koutkem úst nepohnu. V životě se občas trochu pousměji – jsem taková vážná optimistka.

Upravil/a: anonym

Stalo se. No, a byla z toho málem rodinná ostuda.
Rodina bývalého švagra je silně věřící, takže dá rozum, že i všechny svatební obřady synovců proběhly v kostele. Mám syna, který s kamennou tváří dokáže ze sebe vysypat jen pár slov, ale nejde se tomu nesmát. Na jedné z těch svateb nebyl přítomen manžel a syn seděl vedle mne. Farář prohlásil: „a teď se všichni zamyslete, co byste novomanželům dali do pomyslné nůše, aby byli co nejšťastnější“. A v tom okamžiku to vedle mne ze sebe začalo sypat: „Extázi, marijánku, hašiš, lysohlávky… a když to bude málo, tak alespoň špiritus“ .
Stálo mne to hodně námahy, abych zvládla neodolatelnou potřebu smát se na celé kolo. První nápor smíchu jsem prokašlala a potom jsem raději z kostela utekla. A ten můj milovaný synáček potom přišel ven a ptal se mně: „Už se, maminko, nedusíš? Já jim všem vysvětlil, že už od rána máš problémy s kašlem a že teď už jsi to prostě nezvládla.“
Tahle svatba byla jasný signál, že vedle syna už při vážných příležitostech sedět nemohu. Je to člověk, který přijde na pohřeb s bonbonierou.