„Chytrá hlava nakrmí sto hlav, hloupá ani sebe.“ Té k chytrosti prý stačí mít peníze. Platí toto přísloví?

Zajímavé přísoví. U nás jsme ho v posledních létech dostali na ještě vyšší úroveň. Začínáme prosazovat a zavádět v život, kdo má peníze ten může všechno.

Neplatí. Znám dost chytrých lidí žijících takříkajíc od výplaty k výplatě a naopak spoustu realitních dědiců či restituentů, vedle kterých by inteligencí byl i Rokio za hvězdu. 😂

Velmi trefné.

Je to pořád dokolečka dokola: není-li objektivní materiální pravdou onen citát tak, jak je, je nesmyslné zabývat se nějakým jeho „přesahem“ z rozličných úhlů: kde není, ani exekutor nebere.

Tohle je absolutní nesmysl, ba naopak, dnešní svět stojí na pravém opaku: je spousta hloupých „hlav“, co mají peněz (tedy se i „nakrmí“), jako sám kníže Rohan, jenom proto, protože dělají bílýho koně, protože lezou „správným“ lidem do zadnice, a naopak, je spousta chytrých lidí, co mají problém se „nakrmit“, nebo to lze říci také tak, že s ohledem na společenskou užitečnost toho, co dělají, je jejich příjem v značné, často až extrémní, diarchii.

Příkladem může být soudce ústavního soudu versus schopný advokát. Soudce ústavního soudu si, u nás, přijde na nějakých Kč 300,000.00 – Kč 400,000.00, zhruba, měsíčně. Se vším všudy, plat je nižší. Schopný advokát má desetinásobek. Ne, ať je schopný advokát má, o tom to není, jenom podotýkám, že dopad „kvality“ výkonu práce na nás všecky bude typově mnohem nižší, než dopad „kvality“ výkonu práce ústavního soudce. V prvním případě půjde odsouzený do tepláku a advokát na oběd, v druhém případě – sice – ten odsouzený v tom tepláku zůstane dál neprávem (takže se, relativně, nic neděje), ovšem nadto vznikne precedens. Přesto ten soudce má mnohem nižší příjem, než ten advokát. A tak by šlo pokračovat.

V tom je ten problém: žiješ v akademický bublině, proto se libuješ v citátech, „moudrech“, která jsou prostě úplně mimo.