Císařský řez na přání?

Můj názor je,že to normální není.Každá žena,která se rozhodne pro porod císařským řezem by měla být předem poučena o nebezpečí takového porodu a pak už si mohla rozhodnout sama.V takovém případě,by si ovšem měla náklady nést sama.
Jsou ovšem případy,kde lékař v zájmu rodičky i dítěte takový porod doporučí-pak by měla rodička spíš věřit lékaři.

Mám vážné obavy, že takových žen bude stále přibývat a nakonec se podobné právo skutečně schválí, ba dokonce bz mě nepřekvapilo, kdzbz to jednou bylo hrazené i pojišťovnou.
Proč? Je to totiž jeden ze znaků degenerace civilizované části lidstva – tedy nikoliv císařský řez sám o sobě,ale přístup k porodu, jako k něčemu, co se přirozenou cestou nedá zvládnout. Stále více žen má strach, že otěhotní, když nechtějí, pak mají strach, že neotěhotní když chtějí, pak přijde strch během těhotenství (přehnaný strach o dítě i o sebe) a největší strach mají z porodu. Když to srovnáte s „přírodními národy“, tam prostě rodička zaleze do křoví, porodí, za čtvrt hodiny je hotovo a ona se vrátí i mimčem ke své práci. Tady většina žen čeká, že „je bude rodit“ někdo ze zdravotnického personálu. Předpokládá, že to nejpodstatnější udělá někdo za ní. BOjí se bolesti i porodu jako takového a mají pocit, že císař je „menší zlo“.
Určitě existuje mnoho žen, kterým možnost císařského řezu zachránila život i život jejich děťátka a je dobře, že ta možnost je. Ale používat ji jako nápalst na strach ne-li přímo pohodlnost, je absurdní.

S možností plně si zaplatit císařský řez souhlasím.
Já bych si ho sice nemohla dovolit, ale proč ne.

Kvůli rizikovému těhotenství jsem 22dní před porodem (císařským řezem) ležela na rizikovém oddělení, nad mím pokojem byl porodní sál a já jak jsem se porodu nebála a nepřemýšlela nad ním. Jsem po tom co jsem slyšela nad sebou za hroziví křik několikrát denně ( bylo léto tak byli otevřené okna) , začala jsem mít hrůzu z porodu. Připadala jsem si jako když je nade mnou sadistická mučírna. Nakonec jsem nezažila ani porod ani poslíčky , takže nevím jak to bolí. Myslím ale, že bokud dospělí člověk u něčeho takhle křičí tak to musí bát bolest s velkym B.

PRO Iwetax: je to opravdu šílená bolest, ale kdyby to bylo ještě horší než co jste slyšela, tak většina dětí nebude mít nikdy sourozence. I já jsem po prvním porodu prohlásila, že další nechci. Už jsem tady psala, že jsem omdlela bolestí. Ale pak přišla neuvěřitelná radost a štěstí, že jsem téměř okamžitě na nějakou bolest zapomněla a šla do druhýho. Druhý porod se nedá srovnat s prvním. Byla to báseň. I manžel mi říkal, že první byl šílený, jak jsem řvala hystericky a teď jsem skoro ani nepípla.

Řekla bych, že by žena měla mít právo vyběru, když to jde tak i tak. Ale pokud by přirozený porod neohrožoval ani dítě ani rodičku, tak by si císaře měla hradit sama.