Devizový příslib bylo písemné povolení čerpat devizové prostředky zahraničních měn nutné k výjezdu do nesocialistických zemí v socialistickém Československu. K vlastnímu vycestování do západních zemí toto však nestačilo (nutná podmínka, nikolivěk dostačující), k vycestování muselo být navíc ještě vystaveno zvláštní úřední povolení zvané výjezdní doložka.
Zároveň to také byla jediná oficiální možnost výměny omezeného množství československých korun za cizí měnu. Výměnu peněz povolovala Státní banka československá. Průměrná čekací doba pro nestraníka byla v období normalizace i několik let. Devizový příslib byl udělován každý rok do konce března. Žádat o něj mohl každý, nespolehlivým osobám zpravidla nebyl přidělován. Žádost bylo třeba doplnit potvrzením od kádrového oddělení v zaměstnání a od příslušného národního výboru.
0 Nominace Nahlásit |
K žádosti o devizový příslib se vyjadřoval kde kdo ale hlavně stranická organizace ( buďto v zaměstnání nebo v obci) + sice na oko Národní výbor, ale ve skutečnosti to byli téměř vždy stejní lidé. Takže stačilo někoho nasr.. a bylo po žížalkách. Stačilo když nějakej hospodskej povaleč řekl, že slyšel v hospodě že dotyčný žadatel chce venku zůstat.
3Kdo udělil odpovědi palec? anonym, Miroslavst, rynek878
před 5041 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Dovolím si doplnit,že mimo všechny uvedené orgány, existoval ještě jeden, jehož členy byli většinou ti největší, slušně řečeno, syčáci. Byli to tzv. „občanské, nebo uliční výbory“,, a ty měli možná větší moc rozhodnout nejen o tom, jestli dostanete devizový příslib, ale i o mnohém jiném.
3Kdo udělil odpovědi palec? anonym, Miroslavst, anonym
před 5041 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek