Co dělat, když mám sebevražedné myšlenky?

Tady brečíš na špatném hrobě. Navštiv odborníka, psychiatra, psychologa. Odpověz si zatím na tyto otázky. Proč se hádám s jinými lidmi? Jak to udělat abych se s nimi nehádal? Nemají náhodou oni v něčem pravdu? Co tě spojovalo s tím tvým kamarádem? Proč se doma nesvěříš a nepromluvíš si s rodiči? Mají také své zkušenosti? Jaké máš problémy? Zdravotní, finanční, citové? Vše se dá řešit a je lepší řešit problém když je malý, než kdy už je pozdě. Jsi v pubertě a mnoho věci bereš jinak, nejsi ani dítě, ani dospělý.

V 15 máš před sebou celé mládí a holky. Kamarád bude časem jiný a není to důvod vzít si život a o vše krásné přijít. Představ si, jak strašně by bylo rodičům a dalším lidem, kterým na tobě záleží..... Napiš si své problémy na papír, napiš si co je může způsobovat a řeš to, když to nepůjde, najdi si číslo na psychologa a obrať se na něj, je tu od toho aby ti pomohl. Ve správně pojmenovaném problému se nachází jeho řešení! Hlavně to nevzdávej! Bojuj! Probuď v sobě oheň a svým problémům dej na frak!

Takové myšlenky radím jednoznačně zaplašit! V 15 je člověk hormonální štvanec. Hledá sám sebe, navazuje první známosti, je před rozhodnutím co dál, jestli studovat (a co), nebo se vyučit (pak čemu), dostává kopance od holek, ve škole, doma,… Nálada se mění jako počasí. Není divu, že pak lehce propadneš depresím. Neber všechno tak vážně, ani sebe. Nejsi v takové situaci zdaleka sám. Jsem víc jak 4× starší a kdybych měl vypočítávat, kolikrát jsem už byl ze všeho „na prášky“, tak se nedopočítám. Zatím jsem všechno nějak přežil a vyvinul se ve zdárného jedince 🙂
Neznám sice tvoje problémy, ale jsi-li členem aspoň trochu normálně fungující rodiny, pak bych se nejdřív svěřil rodičům. Nejsi plnoletý, mají právo vědět co se s tebou děje. Je-li to opravdu zlé, navštiv nějakou psychologickou poradnu. Se sáhnutím si na život nespěchej. Pomni, že „tam“ to jde vždycky, ale zpátky už nikdy.

Přejdi na VRAŽEDNÉ myšlenky, naser se na celý svět a na všechen ten pos… osud. Ale ne abys fakt vraždil. Vezmi levný porcelán a roztřískej ho na malé kousíčky a ještě je rozdupej. Snad se ti uleví. Je to kruté, když umře kamarád, ale možná se s ním zase shledáš, až přijde TVŮJ čas. Musíš se s tím smířit a zase pojedeš močálem černým okolo bílých skal. Čas je milosrdný doktor.

Nikoliv díky, ale kvůli problémům.

Co máš dělat? Promluvit si s rodiči a začít navštěvovat psychologa. Jednorázová návštěva nestačí a hlavní „práce“ bude na tobě. Psycholog může pomoci jenom tomu, kdo mu to dovolí.

Zavolej si na Linku duvery.

Zdroj: http://www.mo­dralinka.cz/?pa­ge=ld

Upravil/a: yuko

Popros jednoho z rodičů, aby tě objednal k psychologovi. Sám myslím v tomto věku jít nemůžeš (jen jako doprovod, rodič pak místnost opustí a budeš sám). U psychologa se vypovídáš a pak tě možná pošle za psychologem, který ti předepíše léky.