dudu

Co dříve obnášelo "přestat hospodařit v chalupě a odejít na výměnek?

Nedávno zde byla položena otázka o státním zaopatření za první republiky. Zmíněn nebyl tehdy běžný způsob péče dětí o rodiče tzv. výměnkáře. Moji praprarodiče z matčiny strany tuto formu péče o svoje rodiče zajistili v roce 1925 smlouvou manželskou takto – cituji:

bude jim poskytnut doživotní, bezplatný společný příbytek s nastupiteli při jednom stolu, světle a teple, a opatření potřebného šatstva a obuvi, týdně na přilepšenou jednu korunu a zapravení útraty za slušný, stavu a majetku přiměřený pohřeb,
každoročně obdrží vždy na prvního října: dvěstěpadesát kilo žitné, sedmdesátpět kilo pšeničné mouky mulky a sedmdesátpět kilo pšeničné jedničky, patnáct kilo krup, pět kilo krupice pšeničné, deset kilo jádrové kaše, dvacet kilo hrachu, pět kilo máku, deset kilo povidlí a dále pak deset kilo kuchyňské soli,šest litrů petroleje, dvanáct kilo cukru, deset kilo sádla, pět kilo másla, pět metrů dřeva ku pálení,jednu kopu otýpek neb dva metry třísek, šest otýpek režné cepové slámy vše s dodáním do bytu. Během roku pak na požádání obdrží jednu kopu vajec, dvacet pět kilo tvarohu, denně jeden a půl litru čerstvě nadojeného mléka a při zabíjačce šest kilo vepřového masa. Každoročně na přilepšenou též 300 korun. Řešen je zde též přístup do sklepa, ke studni, k záchodu jakož i užívání některý záhonků a stromů na zahradě.

Výměnek je dnes znovu zavedený institut. Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci (výměnkář) v souvislosti s převodem nemovitosti vymiňuje pro sebe či pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určenou ve smlouvě.

Upravil/a: dudu

Odpovědět

Zajímavá 2 před 2285 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 1 příspěvek, nejnovější před 2284 dny

Nejlepší odpověď

klumprt

Jo, to máme taky někde po pradědečkovi. Hospodářství se přepsalo na mladého s tím, že měl tady ty a ty závazky. A písemná smlouva, žádné „tatínku to víte, že se o vás postarám“. A notářem potvrzená.

Doplňuji:

Domnívám se, že písemná forma byla tehdy naprosto běžná. Oni se sice mohli mít strašně rádi a věřit si, ale papír uložený u notáře je kulomet.
A slyšel jsem řadu příběhů z dnešní doby o tom, jak si lidé z jedné rodiny věřili a jak je hořké to zklamání, když vás nejbližší příbuzní podrazí. Jak se vlastní děti chovají někdy svinsky ke svým rodičům. A nemyslím si, že by to bylo znamením naší doby. Chamtivost a bezohlednost byla vždycky mezi lidmi přítomna stejně.

Já jsem například té zásady, že kdyby třeba bratr za mnou přišel, ať mu půjčím větší peníze, tak já mu je půjčím klidně bez úroku, nebo s velmi mírným úrokem (záleží na jak dlouho) ale rozhodně na smlouvu. Jestli mě má rád, tak mu smlouva nemůže vadit.

Upravil/a: klumprt

3 před 2285 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

Kepler

V podstatě jsi to sám krásně popsal a taky si myslím že to bylo často neformální. Dříve se děti uměly o své rodiče postarat. Dneska je strčí do domova důchodců, aby od nich měli pokoj. Aby se neřeklo, jednou za měsíc je navštíví.

2 před 2284 dny

0 Nominace Nahlásit

Edison

Mimochodem… s výměnkem počítaly i první systémy státního důchodového systému. Jeden z prvních zavedla Marie Terezie a fungoval tak, že stát z rozpočtu platil důchod. Ale ne jako dnes, odpovídající nějakému poměru předcházejícího platu, počítaného za odpracovaná léta, ale byl to systém nesmírně jednoduchý, kdy pokud vznikl nárok na důchod, ten se asi moc nelišil od současných podmínek, tak stát vyplácel důchod odpovídající… dnes by se řeklo životnímu minimu, tedy částku umožňující v nejnuznějších podmínkách přežití. O jakýkoli nadstandard se zpravidla starali potomci prostřednictvím výměnku a záleželo na rodičích, jak hospodařili během života, co dětem předali a jak je vychovali. Současný důchodový systém je pokřivený, postavený na pyramidové hře, která se jednou prostě musí zhroutit. S reprodukcí nižší než 1 to prostě fungovat nemůže. I 1 je málo vzhledem ke zvyšování průměrného věku obyvatelstva.

2 před 2284 dny

0 Nominace Nahlásit