V širším smyslu znamená dogma jakékoli tvrzení, o němž nelze pochybovat (např. v právu). Protože zákazu diskutovat, pochybovat a zejména kritizovat důležité ideje nebo rozhodnutí zneužívají různé politické, společenské nebo i církevní a vědecké autority, má slovo dogma často pejorativní význam.
Podobně i odvozená slova dogmatismus a dogmatický znamenají v běžné řeči často ztrnulý, konservativní, autoritativní nebo dokonce – pokud se obává diskuse – pokrytecký.
V teologickém smyslu je dogma výpovědí o víře, kterou církev považuje za natolik důležitou, že ten, kdo ji popírá, nemůže být křesťanem či v plném společenství s církví. Dogma vymezuje, dává hranice, kam až křesťan může ve své víře jít.
více na odkaze:
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dogma
0 Nominace Nahlásit |
Jednak základní teze nepřipouštějící námitky, v náboženství je to teze označovaná církví jako pravda boží. Prostě je to tak a hotovo. Dogmatik je buď odborník v dogmatice a nebo se tak označuje někdo, kde nekriticky a konzervativně lpí na některých poučkách.
0
před 5578 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Tvrzení,které nemusí a mnohdy nemá reálný základ a nebo napomáhá zotročovat lidi.Církevní dogmata,fašistická dogmata, komunistická ap.
0Kdo udělil odpovědi palec? Michael Ch.
před 5575 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
dogma je něco, co je pevně dané a nelze o tom nijak spekulovat. Prostě to tak je..jako třeba náboženská dogmata..
0
před 5574 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Dogma (pl. dogmata; řec. δόγμα dogma názor, učení; δοκεῖν dokein ukazovat se správným) je výslovné tvrzení čili teze, o němž se v dané oblasti nebo v určitém společenství nepochybuje. V křesťanství se tak označují články víry, které církev uznává jako zjevenou pravdu.
V širším smyslu znamená dogma jakékoli tvrzení, o němž nelze pochybovat (např. v právu). Protože zákazu diskutovat, pochybovat a zejména kritizovat důležité ideje nebo rozhodnutí zneužívají různé politické, společenské nebo i církevní a vědecké autority, má slovo dogma často pejorativní význam.
Podobně i odvozená slova dogmatismus a dogmatický znamenají v běžné
řeči často ztrnulý, konservativní, autoritativní nebo dokonce – pokud
se obává diskuse – pokrytecký.
Dogma v křesťanství
Na rozdíl od mnoha jiných, zejména starších náboženství, vázaných na příslušnost k určitému rodu nebo kmeni, případně k určité obci, křesťanství se od počátku chápe jako náboženství univerzální. Křesťanství má být hlásáno „všem národům“, a každý člověk se může stát křesťanem. Příslušnost ke křesťanství se proto vyjadřuje přijetím tzv. Vyznání víry čili soustavy tvrzení, která církev na základě Božího zjevení vyžaduje.
V teologickém smyslu je dogma výpovědí o víře, kterou církev
považuje za natolik důležitou, že ten, kdo ji popírá, nemůže být
křesťanem či v plném společenství s církví. Dogma vymezuje, dává
hranice, kam až křesťan může ve své víře jít.
Raná podoba dogmatu
Rané podoby dogmatu lze nalézt již v Novém zákoně. Těmito prvotními
vyznáními víry, dogmaty, jsou tedy například tvrzení: „Ježíš je
Pán“, „Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých“[3], „Ježíš přišel
v těle“.[4]
Historická proměna pojmu
Od dob apoštolských Otců bylo slovo dogma používáno též o učení
Ježíše Krista a apoštolů. Jako terminus technicus se ovšem v katolické
církvi uchytilo až v 19. století. Velmi důležitým ukotvením významu se
stala definice Vincence z Lerina († 450), který označuje dogma jako „to,
co všude, co vždy, a co ode všech bylo věřeno“. Za dogmata vyhlásil
císař Justinián I. († 565) též usnesení prvních koncilů coby
říšský zákon. Tridentský koncil pojmu dogma neužívá v technickém
smyslu, a v jeho dokumentech může dogma označovat jak učení víry, tak
omyl (falsum).
Dogma v katolické církvi
V teologické terminologii, užívané od 19. století po současnost, označuje dogma výrok, jenž církev prohlásila za zjevený Bohem tak, že jeho popírání je herezí Dogma tedy je výslovně a definitivně vyhlášeno za zjevenou pravdu víry, a to mimořádným výrokem magisteria, tedy koncilní či papežskou definicí. Takto vyjádřené dogma katolická církev považuje za nerevidovatelné, neboť odvolání takto vyhlášeného dogmatu by, byť v jednotlivém dogmatu, popíralo sebepochopení církve coby nadané charismatem neomylnosti ve věcech víry.
Všechna dogmata, pokud se týkají Boha, jsou ovšem formulována a
chápána jen analogicky (každá podobnost mezi Bohem a stvořením je
zároveň jejich ještě větší nepodobností), a jako společensky a
kulturně podmíněná.
Rozdělení dogmat
Dogmata lze rozdělit podle jejich závažnosti či vztahu k ústředním otázkám víry na:
Rozlišujícím kritériem je otázka, zda dané dogma musí být nezbytně a
explicitně vždy a všude součástí víry člověka tak, aby mohl dosáhnout
spásy. 2. vatikánský koncil klade dogmata do vzájemného vztahu, když
učí, že existuje hierarchie pravd či jejich řád vzhledem k různé
spojitosti se základem křesťanské víry.
Vyhlašování dogmatu
Dogma se vyhlašuje slavnostním způsobem, a to jedním z těchto způsobů:
0
před 5569 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5913 | |
Drap | 4620 | |
led | 3002 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2240 | |
zjentek | 1650 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1312 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |