Co je to škapulíř?

Škapulíř (z latinského scapula = lopatka) je označní dvou příbuzných svátostin v římskokatolické církvi. Především je to řeholní škapulíř, pruh látky, splývající přes prsa dolů jako zástěra a na zádech přes lopatky, někdy opatřený kapucí, který používají řeholníci a řeholnice v mnoha řádech. Nosí se jako svrchní oděv a slouží coby viditelné znamení zvláštní ochrany Panny Marie. Tyto škapulíře jsou známy již v raném středověku u benediktinů, od nichž je převzaly další řády.

Z řeholních škapulířů se později vyvinula druhá forma škapulíře, devocionální škapulíř. Ten sestává dvou malých kousků látky či jiného materiálu, spojených dvěma stužkami a zpravidla ozdobených náboženskými motivy. Nosí se na těle pod oděvem tak, že jeden kousek látky má věřící na prsou a druhý na zádech. Existuje několik druhů těchto škapulířů a mohou je nosit i katoličtí laici, kteří se rozhodnou knězem požehnaný škapulíř při zvláštní bohoslužbě přijmout. Typické je to zejména pro členy třetích řádů.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/%C5%A0ka­pul%C3%AD%C5%99

Škapulíř (od latinského slova scapula, lopatka) označuje původně část oděvu – vlastně pruh látky splývající přes prsa dolů jako zástěra a na zádech přes lopatky – běžnou součást řeholního šatu nejen u karmelitánů

Zdroj: http://www.kar­mel.cz/texskap­.php

Z Babičky Boženy Němcové:
Viktorka byla děvče jako malina. Měla plno nápadníků, ale žádného nechtěla. Začal za ní chodit voják, o kterém se říkalo, že když se na někoho podívá, že ho uřknul černý myslivec.Viktorka se proto poradila s kovářkou a ta ji dala ŠKAPULÍŘ. Také se rozhodla, že vdá za Tondu. Jednoho dne ji ale něco říkalo, ať jde na jetelinu. Když přišla na pole, šlápla na trní. Zdělalo se ji před očima mžiky. Když se probudila, voják ji kropil obličej. Pak ji vyznal lásku a Viktorka mu dala škapulíř. Když byla doma, ležela pořád v posteli. Jedou večer ji řekli, že voják odjel a vzkázal ji, ať nezapomene na slib. Do rána byla Viktorka pryč. A už ji nenašli. Po roce přinesli ovčáci novinu, že viděli Viktorku. Ta se ale nechtěla vrátit. Rodiče ji proto dávali jídlo do lesa. Večer vždy sešla ke splavu a tam zpívala ukolébavku. Otec se nad Viktorkou trápil. Třetí rok umřel. Za 15let s nikým nepromluvila, když měla hlad, přišla do stavení, natáhla ruka a každý ji něco dal. Jednou ale promluvila. Když potkala Zlatohlávka, vjela mu do vlasů a křičela kam dal její dítě. Když mu přišli na pomoc, utekla do lesa a od té doby nepromluvila.

Na ochranu proti zlu se døíve používali pøedevším rostliny. Samozøejmì, že se používají i v souèasnosti, ale už ne tak èasto, protože v souladu s dobou a pokrokem, se lidstvo uchyluje k modernìjším metodám – což je obèas škoda. Do škapulíøù, které se tehdy používaly, se daly sušené listy pøíslušných bylinek, nìkdy dokonce i koøeny a bylinky a tato smìs se pak nosila na krku nebo v kapse obleèení. Nejlepší je ovšem mít škapulíø se smìsí co nejblíže u srdce. Pokud jste ale tøeba chtìli ochránit napø. dùm, zavìsil se škapulíø na každé okno a nade dveøe.

GOOGLE