co jsou to báje? co jsou to pohádky? co jsou to pověsti? čím se liší

Mýtus nebo báj

jde o epický útvar, v němž se podává lidový (z vědeckého pohledu primitivní) výklad o jevu či věci, který /-á člověka vybízí k přemýšlení a není samozřejmý /-á. Soubor mýtů (např. určitého etnika či národa) se nazýva mytologie nebo bájosloví.

Pohádka (někdy též báchorka) je obvykle krátký epický fiktivní příběh ve kterém se ve většině případů objevují smyšlené bytosti, jako například (skřítci, víly nebo draci).

Původem se jedná o lidový žánr, nejčastěji psaný v próze. V moderní době se termín pohádka vžil také pro příběhy, které končí neobyčejně šťastně „pohádkovým“ romantickým koncem.

Původně nebyly příběhy, které bychom dnes nazvali pohádkami samostatný žánr. Pohádky jako samostatný žánr vyčlenili až spisovatelé v období renesance. Tento termín byl následně pevně ukotven díly mnoha literátům.

O pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit. Takové představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada (nejen autorských) pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a vůbec nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech, tyto pohádky byly vyprávěny, když šly děti spát.

Pověst je epický útvar lidové slovesnosti. Běžně se vyskytuje prozaicky i poeticky ztvárněna. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé – tím se liší od pohádek. Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy otcové rodin pracovali na polích pod dozorem drábů. Proto si lidé začali vymýšlet „pohádky“, které vždy končily šťastně a dodávali lidem naději, že vše dopadne dobře.

No pokud opravdu musíme hledat rozdíly, pak bych řekla, že mýtus či báje jsou zpravidla místně a časově určeny a často obsahují odkazy na původní božstvo konkrétní kultury.
Pohádku bychom mohli chápat jako určitý derivát mýtu. Nabízí se srovnání s vyšší a nižší literaturou. Je-li mýtus cosi posvátného, je naopak pohádka žánr určený především k pobavení a postrádající vyšší ambice (mravní ponaučení, které nalézáme na konci některých pohádek, se objevuje až v novodobějších vyprávěních). Pohádka také mívá v drtivé většině případů oproti mýtu sevřenou stavbu, tedy je psaná dle určitého vzorce. Pověsti jsou specifické i tím že hrdinové většinou nejsou černobílí, mají „lidský“ charakter.. no otázka je opravdu složitá na jednoduchou odpověď.. ale snad jsem alespoň trochu pomohla 😉

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org