Co mám dělat bez mobilu během epidemie?

Venku roušku mít nemusíš. Vzdálenost není omezená. Od svítání do soumraku je víc než 9 hodin. Za tu dobu se dá ujít pěšky přes 30 km. Když se domluvíš s někým s funkčním telefonem, tak můžete jít třeba hledat kešky.
Jestli ale máš vážně pocit omezení bez telefonu, zvažoval bych objednání k psychiatrovi.

Co třeba si něco přečíst? Kde jsi vzal limit 500 m?

Máš rádio? Tak si ho pusť, je tam hafofajných stanic!

Něco si přečti, nebo zajdi do lesa. Nikdo tě nebude kontrolovat. V lese můžeš chodit bez roušky, pokud nikoho nepotkáš. Mobil není pro život důležitý.

Nemáš jiný život krom mobilu? Pak to není život. Zbav se té závislosti a budeš svobodný.

Dřív bývalo zvykem, že téměř každý měl nějakého koníčka. Normálně jste zdegenerovali.

Být na tabletu.

Nauč se opravovat elektroniku? Vyměň si USB sám a eště 300 ušetříš.

Dej si studenou sprchu a pořádně dlouho!!! Třeba tě pak napadne něco chytřejšího. „Život není na netu“, ale v tom, že jej prožíváš, jako každý běžný člověk a ne jako trotl.
Vycházky do přírody (nikdo Ti je nezakazuje), koníčky (je jich „něúrekom“), čtení, poslouchání hudby a povídek a.t.d. Pouze musíš chtít a hlavně přemýšlet.
Třeba Tě, po té studené sprše, rovněž něco napadne.;-)
A co s tím, prosím Tě, má co dělat, že Tvá mamka „nemá prachy“? Ty jsi asi hodně velký „příživník“, když si neumíš sám nějaké vydělat. Nečum do zdi a snaž se. A hlavně také zacházej i s technikou tak, aby jsi ji nelikvidoval.
Ale Tvá generace je zkrátka taková, že chce pouze dostávat a využívat, ale s ničím není spokojená a věci a vše „programově“ ničí. Bohužel toto vidím i svém blízkém okolí. Stále, po těch, ze Tvé generace, musím něco opravovat.
To jenom poznámka na konec a stále platí, že „pro pravdu se většina potrefených zlobí“. Ale snaž se nad tímto zamyslet. I toto může být, určitým způsobem, zajímavé a přínosné.