Co považujete za slušnost? Je slušný člověk, žije-li nejen podle pravidel, ale i podle morálních příkazů společnosti?

Slušnost je vlastnost, která nás nic nestojí, nejvýš někdy místo k sezení v tramvaji.
— Carl Zuckmayer

„Opravdová slušnost je zcela nenucená a svobodná. Spočívá jednoduše v tom, že s druhými jednáte tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi.“ Chesterfield

Zdroj: internet

Odlišuje se slušnost jako projev společenského chování,a pak slušnost,seri­óznost,solidnost atd.v jednání a v činech.
Společenské chování určuje etiketa. Lidé se ve společnosti snaží chovat tak,jak by mělo.
Naproti tomu slušnost jako taková,je přirozená,v člověku zakořeněná,nikým neřízená.
Tudíž považuji za slušného člověka toho,kdo je slušný přirozeně,tzn.,že jeho slušnost se projeví v jakékoliv situaci a né toho,kdo se jen etiketou řídí,ale v srdci takový není…

1Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

Všechno je marnost

2Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! 3K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

Jedno pokolení odchází a jiné přichází,
země však nehnutě trvá navěky.
5Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
6Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
7Veškeré řeky míří do moře,
moře se ale nepřeplňuje.
Tam, odkud pramení, se řeky vrací,
aby pak odtamtud znovu plynuly.
8Jak jen jsou úmorné všechny ty věci,
člověk to ani nemůže vyslovit!
Oko se pohledem nikdy nenasytí,
ucho se nenaplní slyšením!

9Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.
10Copak je něco, o čem se dá říci:
Pojď se podívat na něco nového?
Vždyť to tu bylo už celé věky,
bylo to na světě dávno před námi!
11Není památky po našich předcích,
tak jako nebude po našich potomcích:
Ani památky nezbude po nich
mezi těmi, kdo je nahradí.

Základem slušnosti je úcta a ohleduplnost k bližním. Slušnost život společnosti umožňuje, zdvořilost jej usnadňuje. Tolik pan Špaček.Každý si tu svou slušnost určuje sám.Co je slušností jinde ve společnosti kdekoliv na světě,nemusí být slušností u nás.

Slušný je ten, kdo je, nebo se alespoň snaží být ohleduplný. To jest, například, není agresivní, nezneužívá své převahy vůči slabšímu, snaží se pomoci, je-li třeba a může-li, záměrně neubližuje, je tolerantní (ne nutně k někomu, kdo je „neslušný“) apod.
Něco jiného je zdvořilost nebo etiketa. Zdvořilost může usnadňovat společenský styk, ale taky ho pěkně zkomplikovat a též bývá zneužívána. Zde záleží na lokální kultuře, zvycích či umělých předpisech. V Evropě je zvykem a zdvořilostí podat ruku a „rozumně“ ji stisknout, což u Američana, zvyklého na „drcení ruky“ může vyvolat pocit neupřímnosti tedy neslušnosti. Asiat pak může podání ruky považovat vůbec za nehygienické a tedy nevhodné. I násilník vám může velmi zdvořile dát přednost při vstupu do průchodu, kde vás pak zmlátí a okrade. Zdvořilost poznáte podle slov a gest předem dohodnutých v dané společnosti poměrně rychle, slušnost člověka až po delší době (podle konsistence v názorech a hlavně podle činů). Zaběhnutá pravidla nemusí být slušná. Mocní v různých společnostech vytvářejí často složitou etiketu, aby se opevnili ve svém výhodném postavení. Například odcházíte-li od panovníka jistého státu, chce se po vás, abyste couvali. Obrátíte-li k němu zády, dočkáte se rozhořčeného odsouzení od milovníků etikety. Nevím, zda, když chtějí, abyste riskovali zakopnutí, jsou slušní… Ještě jeden příklad: stolování. Existuje složitá etiketa, jak správně jíst, držet vidličku nebo jaký příbor na co použít. Nic proti kultivované večeři u čistého stolu. Pokud někdo brilantně zvládá všechny ty postupy, je jistě šikovný a zkušený, ale zdaleka to neznamená, že je to slušný člověk. Tak jako se nikdo nestává slušný tím, že se naučí vrhat nožem – možná schopným bojovníkem. Na druhou stranu, ten kdo u polívky drží lžíci v levé ruce nemusí být neslušný. Třeba je z jiné kultury, jako levákovi se mu tak lépe jí nebo má tu pravou třeba ochrnutou. Sedíte-li s ním u stolu, máte příležitost zachovat se slušně…
Mnohá zavedená pravidla jsou založena na slušnosti. A i když nejsou, jsou jako pravidla výhodná. Jezdit vlevo nebo v pravo není slušné nebo neslušné. Důležité je pravidlo dodržovat, jinak se nabouráme. Někdy je lepší nějaké pravidlo než žádné. Je však důležité o něm moci diskutovat a případně ho upravovat tak, aby bylo se slušností v souladu.

K příkladům v otázce: Naše země prošla dobami, kdy bylo krajně „neslušné“ nevěřit v pánaboha a učení Církve svaté s jeho božím uspořádáním společnosti, stýkat se s Židy nebo neangažovat se v budování „světlých zítřků“ jediným „správným“ způsobem, totiž po vzoru Sovětského svazu. Příklady zneužití slova slušnost jeho záměnou za pravidla stanovená těmi, kteří se opevňovali ve svých společensko-hierarchických pozicích. Slušnost je pojem, který je hodnocen kladně. Proto se rádi cítíme jako slušní lidé. A proto se kde kdo dovolává slušného člověka, aby nás získal na svou stranu. Je dobré se zamyslet, co vlastně prosazuje a zda je to slušné.

Myslím, že skutečně slušný člověk uměle vytvořená pravidla nepotřebuje. Má svá vlastní, kterými se řídí. Hodně lidí ale „převýchovu“ opravdu potřebuje. Někteří rodiče se mohou ve výchově snažit jak chtějí a své dítě stejně mnohdy ztratí ve špatné společnosti. Chyba se vždycky (!) hází na ně, ale to je nespravedlivé. Někoho nikdy nepřesvědčíte o tom, co je – i pro něj – dobré. Když člověk nemá hrdost, soucit, životní cíl a morálku, může ho někdo kvůli satisfakcii přinutit chovat se podle jisté etikety, ale jakmile nastane nahodilá situace, bude jednat znovu sám za sebe. A tehdy se ukáže jaký kdo opravdu je.

To neni vůbec snadná otázka. Myslím že slušný člověk by měl žít podle zaběhnutých pravidel a i podle pravidel společnosti v které je. Ale,.........­....každý společnost můýe a má tyto pravidla jiná. Záleží také na víře, na názoru k životu, na osobním žebříčku hodnot a na spoustě dalších věcí. Poku by se podařilo přesně stanovit definici, tak by se to lépe posuzovalo.
Už samotná slušnost má pro různé lidi, různé hodnoty. Myslím, že kždý se musí posoudit sám.

Ve svých očích určitě slušní jsme když jsme s mírou své slušnosti spokojeni.
V očích ostatních to záleží podle okolností a nemusí se shodovat se skutečností.
Z nadčasového, nějakého vyššího hlediska, se to ukáže až po naší smrti a to ještě může mít dozvuk.
Takže záleží kdo soudí. Možná je lepší nesoudit (aspoň podle bible) hlavně nesoudit předčasně nebo dokonce předem.
Předpokládejme že jsou ostatní natolik slušní, aby si vyslechli naši pravdu a natolik slušní aby nám pravdivě odpovídali. A my natolik slušní abychom svou pravdu říkali bez urážek.
Asi bych na sobě taky měla zapracovat..
To ostatní bych zařadila pod morálku.