Co se stalo, když někdo nešel do průvodu? Jaký byl postih?

Pracující dělníci na směny, horníci, hutníci, zemědělci zkrátka lidi ci dělali rukama postihy neměli.Moji rodiče a já, s mojí rodinou, zrovna tak moji příbuzní, jsme nikdy trestaní za to nebyli.Postihy měli většinou karieristi, či lidi, co se báli o své fleky.
Většinou byl přeskočen v karierním řádu, nebyl mu povolen (vystaven devizový příslib) výjezd do kapitalistické ciziny, nebo sníženo osobní ohodnocení.
Znám lidi, co si z toho nic nedělali, ale také lidi, kteří se mohli přetrhnout aby se zavděčili.
A úplně stejné je to i v dnešní společnosti, akorát s tím rozdílem, že kdo se nezúčastní teambuildingu, tak bývá z práce vyhozen, což se za komunistů nikdy nestalo, aby byl někdo vyhozen za to, že nebyl v průvodu.

VŠE JE vždy V LIDECH....... :D
U nás v poliklinice (1980 – 1993) vůbec žádné postihy nebyly :). Ředitel nemocnice s poliklinikou­(komunista) byl velmi rozumný a normální člověk :).
Šéflékař sice „nabádal“ k dobrovojně – povinné účasti, ale nikdo nikoho nepersekuoval, nesnížil odměny (ty byly za práci), žádné peklo se nekonalo.

Ti co neměli chaty a chalupy (chudší rodiny) šly stejně na 1. máje do ulic na čumendu s dětmi.

Bylo to JAKO POUŤ – spousta atrakcí, kolotoče, koníci, střelnice, autíčka, stánky – ovoce, „žranice“ – klobásy, párky, pečené maso, pivo, víno. Stánky s keramikou, hračkami atd.
Doprovodný program – zpěváci, kapely, zábavné programy …
Účast velmi vysoká, většina lidí se na to těšila a užili si den volna (průvod nebyl peklem, nazdobené alegorické vozy, kapely. Tu chvilku snadno přežili i odpůrci oslav).

SVÁTEK PRÁCE: „Upomíná na vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886.“
"Za vlády komunistického režimu patřil 1. máj k nejdůležitějším dnům v roce, během nějž se pořádaly masové prvomájové průvody, často před tribunou s místními komunistickými předáky. Negativem této akce byl fakt, že účast na průvodech byla nevyřčeně povinná a nadřízení a učitelé měli dohlížet nad jejím plněním.

V západní Evropě měl v době ještě nedávno minulé 1. květen další zajímavý rozměr, kdy symbolizoval začátek jarní setby a byl zasvěcen bohu slunce a plodnosti. I v současnosti je tento svátek tradičně příležitostí k setkání různých ideově odlišných skupin, které jej využívají k veřejným manifestacím svého vztahu k sociální politice státu.
Svátek práce je 1. května slaven v mnoha zemích po celé Evropě. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě (Labor Day) pak připadá na první pondělí v září."

Není přece důležité zda někoho za neúčast na oslavách vyhodili z práce nebo ze školy, nýbrž je podstatné, že komunistický režim pod gloriolou svobody skrýval hrůznou podobu svojí diktatury proletariátu. Pomocí státní bezpečnosti, fanatiků, udavačů a uličních výborů nekompromisně kopl do řady každého, který vybočil nejen činem, ale i myšlenkami,
Povšimněte si prosím, jaké dříve garnitura tzv. rukama pracujících měla výhody či požitky a deklamovanou beztrestnost.
A přitom se ani dnes kolega lahny za zneužívání těchto privilegií nejen nestydí, ale ještě zde na tyto nehorázné křivdy toužebně vzpomíná. Komu by se nechtělo zvracet.

Když jsme měli mít školu, šli jsme místo školy do průvodu a když jsme měli mít praxi, šli jsme jak blbci prodávat párky na náměstí, kdybychom nešli, byly by to neomluvené hodiny. V práci to bylo tak, že někdo byl ve stánku s občerstvením a někdo musel do průvodu, když jsme pak došli na náměstí, nenápadně jsme se vypařili 🙂

Nepamatuji si žádné postihy. Jen se o nich sna mluvilo.

Já tam občas chodil coby děcko,občas se mi nechtělo a hrál s klukama před barákem fotbal. Tolik zmiňované postihy nebyly -to jsou jenom fámy,vždy se o nich jenom mluvilo,nic víc. Dudu se zapoměl někde v 50–60tých letech. PS: a když jsem tam přeci jenom šel,tak s mámou a byla to celkem zábava,lidi byli šťastní,smáli se,pohodička-klidánko bych si to zopakoval,včetně celých 80 tých let. V těch 80 tých letech jsem držkoval na celej režim,a to dost nahlas a světe div se-nikdo mě nezavíral,neka­menoval,jenom někdo piskoval ,ale nic víc.

V průvodu jsem byl jen jednou jak už jsem psal podobném dotazu a dostal jsem řed.důtku,nikdy pak jsem v průvodu nebyl,bud se napsala nevolnost nebo odjezd na chatu.
Samo,že se ve škole ptali,proč jsem nebyl až to jednou skončilo mojí odpovědí upřímnou odpovědí dvojkou z chování.
Doplňuji:
Pokud jste chodili do školy,tak průvody byly vesměs povinné!

Upravil/a: anonym

Po katastrofě Pražského Jara 1968 a za následující Husákovské normalizace pod diktát Moskvy to byl celoživotní průšvih a společenské znemožnění (studium SŠ, VŠ a služební postup v zaměstnání…)

Ako a kde, bolo to rôzne. Nie je pravda, že sa muselo, tak isto ako nie je pravda, že sa nemuselo. nie je pravda, že ľudia nechceli, tak isto ako nie je pravda, že ľudia chceli. Ale je pravda, že bolo z každého rožku trošku.
1 – Boli ľudia, ktorí išli do sprievodu, alebo lemovali ulice z presvedčenia…
2 – Boli ľudia, ktorí íšli zo zištných dôvodov, vytrčali sa ako stožiare, kričali ako uragán, len aby všetci vedeli, že sú tam, že sú pokrokoví, slovom sú IN
3 – Boli ľudia, ktorí íšli pretože konečne po roku stretli známych a priateľov, nadväzovali medziľudské vzťahy, slovom zabávali sa až do záverečnej
4 – Boli ľudia, ktorí íšli zo strachu pred nadriadenými, susedmi, samých seba, ľudia, ktorí vodu kázali a víno pili
5 – Boli ľudia, ktorí íšli z recesie, ktorí mnohokrát aj jemne provokovali a vykrikovali heslá „nežne“ odlišné od oficiálnych
Spomínam napríklad na Jula Satinského a jeho neoddeliteľnú súčasť „žobradlo“ (plátená taška) s fľaškou slivovice. Okolo neho bola zábava hlavne v prípravnej časti sprievodu, pretože väčšinou hlúčik verných aj s Julom a slivovicou sa k tribúne už nestihli dostať, niekedy aj s transparentami…
Príkaz do sprievodu:
ano učitelia na školách dokonca kontrolovali žiakov, ale na všetko sa dalo nájsť výhovorky, veď kolotoč a cukrová vata sú predsa dôležitejšie a rodičia neprítomnosť svojho dieťaťa v sprievode spravidla zakryli (dieťa bolo s nami, dieťa malo horúčku,…)

1. mája 1968 dokonca na jednej škole bol za to postih, nie však žiakov, ale učiteľa, ktorý príkaz vydal. Kritika jeho príkazu dokonca vyšla v denníku Práca 1.mája 1968, kde statočne zakryli informátora v zmysle tlačového zákona.
Doplňuji:
6 – Boli ľudia, ktorí nešli a stáli si pevne za svojim názorom
7 – Boli ľudia, ktorí nešli pretože nesúhlasili s politikou. Títo ľudia ale neboli stíhaní preto, že nešli do sprievodu, ale za svoju činnosť buď verejne známu, alebo utajenú, proti vtedajšiemu socialistickému zriadeniu.
8 – A boli ľudia, ktorým bolo všetko šumafuk, oni mali svoju záhradku, chatičku a prace bolo okolo toho dosť
9 – A boli ľudia, skalní zlatistého či iného moku, ktorí boli zo sprievodov vykázaní
10 – A nakoniec boli ľudia, ktorí z pracovných, alebo väzobných (odsúdení) dôvodov sa nemohli zúčastniť sprievodov

Upravil/a: led

Já byla za komunistů v průvodu jen jednou. Jako asistentka vedoucího odboru po dobu 5 let jsem ale žádné postihy za neúčast v dalších letech neměla. Ale lidé s funkcemi do průvodu chodili, jestli by měli důtku za to, že by nepřišli, to fakt nevím

Nic se nestalo a nevím ani o nikom, kod by byl nějak „trestán“.

Myslím, že do průvodů chodili „povinně“ jenom straníci,
příslušníci LM, SNB, vojáci a možná ještě některá profese.

Zažil jsem, že za neúčast v průvodu (+ něco podobného) známý z práce parťáky ´sestoupil´ na práci helfra. Pravda – jen platově, protože novej parťák byl sice komunista, ale uměl houbeles – takže ten známej pořád dělal to samé, ale za méně peněz…
Pak vím ještě o několika případech, kdy lidé dostali ´padáka´ a skončili jako krmiči v kravíně – ale ty jsem neznal tak dobře, abych aspoň s relativní jistotou věděl, proč vlastně.
___
Ono většině těch, kterým se do průvodu nechtělo, stačilo pohrozit – třeba tím, že posudek pro přijetí jejich dětí i na SŠ (o VŠ nemluvě) vypracovává i domovnice a uliční důvěrník a radí se s pomocníkem VB a osožákem…