Co té církvi vlastně vracíme,když nic neměla?

Jak to vlastně je,mýlí se historikové,nebo konečně církev uspěje a získá něco,co jí nepatří.

Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění
církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být…)
Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních
představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil
veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních
statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“.
Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!

Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a vznik ČSR.
A fakticky přetrval i celou dobu komunistického režimu. Komunistický režim katolíkům
nepřál a jak mohl, tak je diskriminoval, případně zavíral.
Ale žádný majetek jim komunisté nemohli zkonfiskovat ani znárodnilt. Ne, že by nechtěli, ale
prostě nemohli. Proč nemohli? Protože už neměli co znárodnit a zkonfiskovat.
Církev už přibližně 170 let žádný majetek nevlastnila… Jak už bylo řečeno, od vlády císaře
Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem.
Komunisté církevníky bez náhrady vyháněli z různých staveb a pozemků, které původně
využívali, ale v žádném případě jim nemohli nic vyvlastnit!

V roce 1998 tehdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a vydal
prohlášení, že majetek není ve vlastnictví církve. Totéž potvrdila expertiza právníků.