Avatar uživatele
anonym

Co vy a Svědci Jehovovi ?

Už vás také otravovali,pokud ano,jak jste se jich zbavily?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 7Pro koho je otázka zajímavá? Berušinka, Andělé, Kerberus, johana 56, hanulka11, hanny 2, fcoop před 4909 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Když zazvoní u branky, zeptám se, co chtějí. Neposlouchám jejich vnucovací názory – argumentuji, že mě to nezajímá. Reagují, že jsem zabránila spasit jednoho z nich … Moje známá patří ke Svědkům, ale nikdy se o nich nebavíme, tolerujeme rozdílné názory…

Ale znám ve svém okolí několik členů Svědků. Matka zapudila dceru, která si vzala „normálního“ člověka. Stala se vyvrhelem i ostatních členů rodiny…
Ať si každý věři, v koho či v co chce, ale ať nepřesvědčuje ostatní o své jediné správné cestě …

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Andělé

Občas stojí s knížkou v ruce v sobotu před obchodem,ale mě už znají,vždy se jen usměju,pozdravím a jdu si svou cestou.Jen se na sebe vzájemně usmějeme a pozdravíme.
Kdysi dávno před tím,byli dotěrný,když se na mě vrhli,šla jsem pořád svou cestou a řekla jim,že nic nechci a vrhla vražedný výraz ☹ Od té doby se na mě radši usmívají…:-)

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
www

Ženu je klackem ode dveří a po 2. návštěvě nějak přestali chodit.. 😁

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Několikrát jsem měl již tu čest. Domů je zásadně nepouštím, rád s nimi podiskutuji jen venku. Nejlepší je se vždy na něco zeptat, chce to ale připravenou, promyšlenou otázku. Potom když výsledek nemohou najít ve svých knihách ani v bibli, tak většinou odejdou a dávaji tak cca rok pokoj. Všeobecně se ale dá říct, že jsou velmi dobře školeni v tom jak vyhýbavě odpovědět a převést řeč jinam.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Berušinka

Tak já s nima žádnou zkušenost nemám, ale moje bývalá spolužačka ano – odchytili si jí někde na sídlišti a začali do ní „hustit“ nesmysly až se z toho rozbrečela … měla velký problém se jich zbavit.
Jsou hrozně otravní a neustupní – dala bych jim ránu mezi oči, kdyby se ke mně přiblížili.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Zpočátku jsem se pokoušel s nimi nějak konstruktivně diskutovat. To ale neumějí a mají vymakané manuály postupu.
Tak se bráním jejich zbraněmi. Např. Hlásáte svobodu jednotivce? Tak mne nechte svobodně odejít a do těch vašich tabulek si odškrtněte, že oslovený už propadl jiné ideologii. Mají totiž motivační systém za každou ulovenou dušičku.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
fcoop

Velmi často se dají tyto tragikomické figurky spatřit třeba u vstupu do Metra.Vypadají jak ztělesněné výčitky svědomí.
Měl jsem na ně jednu dobu opravdu kliku,a tak jsem se musel přijít na způsob, jak je poslat tam,odkud vylezli,a to co nejrychleji.
Oni jsou jinak jako průjem.
Není nutné chovat se hrubě,natož sprostě.
Ale jistý výraz v obličeji,tón hlasu a několik slov bohatě stačí.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
venkovan

Ano a v pohodě. Když mám čas, tak si s nimi popovídám, trochu zeptám uvedu několik příkladů a zpravidla mi poděkují z čas a odejdou (se všemi materiály které nestačí vyndat).
Pravda je, že už asi 8 let u nás nebyli. Asi nemají čas si popovídat.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hanulka11

Ano, také tu byli, ale nepochodili-jsem na ně vysazená.
Prostě jsem řekla, že odmítám jejich filozofii poslouchat

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hanny 2

Manžel se s nimi jednou dal tak trochu do řeči a půjčil si od nich knížku.Pak se jich nemohl zbavit,tak jsem to musela vyřídit sama,prostě jsem jim knihu vrátila,slušně řekla „sbohem“ a práskla dveřmi.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
žolik

Nevým sama jak mámpochopit co jsou zač také jsem měla tu čest je poznat nebilo to nic příjemného ale snad dají pokoj,každý rok jsou všude nastrčení,já se dělám hluchá,to zabírá.

Zdroj: žolík

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
philip2

Ne, neotravují. Jedenkrát za 2–3 roky mi vhodí do schránky lístek, ani nezazvoní. Jak jsem toho docílil?

Když na mne „štěknou“ nějaké ty své bludy na ulici, pojebu je, jak siroty, že jsem s nima husy nepásl, že jestli něco chtějí, mají slušně pozdravit, zeptat se jestli neotravují, a tak vůbec, a ano, to na ně silně zabírá, anžto „věrný a rozvážný otrok“ je vede k tomu být společensky korrektní.

Pokud slušně přijdou, na něco se zeptají, tak skutečnost, že se mne někdo na něco zeptá, apriori neznamená, že musím odpovědět. Oni za to nemohou, jsou institucionali­sovaní, mají naformátované myšlení, pročež se jich přímo, bez okolků a vytáček, zeptám, o co jim jde. Ještě se mi nestalo, abych na jasně formulovanou přímou otázku od nich nedostal přímou odpověď: zvěstovat mi své bludy (řeknou to jinak, třeba „biblickou pravdu“, „poselství J-hovy“, ovšem materia je shodná). Většinou bohatě postačí, když jim vysvětlím, že respektuji jejich, konstitučně zaručené právo, šířit své bludy, ovšem že nemám sebemenší potřebu s nimi vésti, o jejich bludech, rozhovor, ani diskusi.

Jedinkrát se stalo, že, poměrné mladí kluci, měli zájem se se mnou bavit i tak. Domů rozhodně nepůjdou, dal jsem jim adresu, na které se sejdeme, a dohodli jsme čas. Byli velmi překvapeni, když je tam, kromě mne, vítal usměvavý Důstojný Pán v klerice. Přece jim nebudu já, laik, odpovídat na otázky kathetetické a theologické sám, to by ani nebylo vhodné. Asi se to rozneslo, a tak to končí letáčkem ve schránce.

před 1590 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek