Dáma není jen titul, dáma je vlastnost… Jak chápete tato slova Jiřího Štuchala?

Chci zustat u nas a v soucasnosti a naskocila me hned D. Havlova. Sice si nekdy zapiska na prsty , ale i kazda jina dama si obcas " prdne ". Ze zacatku se tomu titulu " musela naucit " , ale dnes si myslim , ze uz to vychazi z ni. Ze se z toho stala vlastnost.
Nechapu, ze i dnes ctu clanky o jejim " dedictvi po V. H. ). Dedi snad kazda manzelka, at je po komkoliv. Jen na ni je moc videt a je toho na nekoho moooc. Ja ji to ze srdce preji. S manzelem byla 15 let a vcera to krasne rekla Lucie Bila, ze je presvedcena o tom, ze Dagmar svemu manzelovi zivot o nekolik let prodlouzila. Myslim si to same .

• iv-

Krásná slova. Plně souhlasím. Dívka či žena v dámu vyzrává, některá dříve, jiná později a bohužel některá vůbec. To že je dáma se pozná většinou hned při prvním setkání a při prvních větách. Neni to jen vizáž, ale vše co tu dámu doprovází. Na některé ženě se pozná že je dáma, třebaže má na sobě modráky.
Jsem už dost starý, takže se mi několikrát podařilo zaznamenat okamžik, kdy se z rozpustilé studentky stává dáma.
Z osobností ? Těžká otázka, přes media s člověk poznává obtížně, dostáváme jen zkreslené informace. Ze zpěvaček snad Marie rotrová, hana Zagorová, určitě některé herečky.....bohužel z političek mě nenapadá žádná…

Je to styl chování, znalost etikety, styl oblékání /jiné do společnosti a jiné do lesa/ atd.
Já třeba určitě dáma nejsem, asi bych si připadala hloupě, kdybych si na ni hrála. Asi se to dá naučit, ale musí to jít tak nějak i zevnitř. Když nějaká žena opravdová dáma je a zároveň má i smysl pro humor a nadsázku, pak má, myslím, ve společnosti ostatních lidí velkou výhodu. Ale asi není nic horšího, když si na dámu nějaká jen hraje a pozná se to na ní. Znám takovou, má peníze na drahé oblečení, kadeřníka, snaží se vystupovat jako dáma, ale pak se neovládne a někomu klidně neuvěřitelně sprostě vynadá a ječí jak hysterka, to žádná dáma není.
A nedávno jsem se setkala s jednou paní, kterou bych za opravdovou dámu označila, hodně mě zaujala, a přitom jaká s ní byla i legrace.
Ze známých osobností bych řekla asi také spíš nějaké zpěvačky, herečky, ale jsem na to opatrná, protože nevím, jak se chovají v soukromí. Raději jmenovat nikoho nebudu.

Dáma jak ji znám já, a neznám jich moc, jen dvě, jedna byla učitelkou a posléze „naší“ babičkou kterou jsme kradli a povídali si s ní. Ví, kdo byl Luboš Holý, jsou ze stejné vesnice. Měl bych občas skončit dřív s prací a znovu s ní zajít na malé pivo. Ta druhá dáma má vlastnost obrovského rozhledu, nebojí se oslovit třeba neznámého člověka v cizím městě, neví se o té dámě jaká je to výborná kuchařka, děti ji milují. Ona ta dáma ví kdy poodejít z kuchyně k počítači který je cestou k člověku. Neprozrazuje na sebe ani silné, ani slabosti. Občas jí něco bolí a řekne to. Tato dáma má svoji profesi, věnuje svůj čas lidem kteří i když se s ní nikdy nesetkali ale věří ji. Dáma má svoje koníčky. Jde o aktivity ve kterých především zúročí svoje vědomosti, je rozhodčí, partnerkou, i hráčkou. A myslím že tuto vlastnost dámy by měli hájit především muži. Kdo ji zná, nikdy by o ní neřekl že je hašteřivá, nebo že to má těžký, proto je taková ukřičená. Prostě, je to dáma. A proto zasluhuje respekt.