Dědictví a účet u banky

Banka účty zemřelého blokuje až se oficielně dozví od notáře, že bylo zahájeno dědické řízení. Pokud tedy oprávněná osoba požádá v mezidobí o výběr z účtů, nic tomu nebrání, nemůže ale kupř. běžný účet zrušit. U klasického termínovaného účtu však jsou většinou podmínky nastaveny tak, že se po vynulování automaticky uzavře. Pak záleží na dohodě neopominutelných dědiců. Tito daň sice neplatí, ale předmět dědictví významně zvyšuje základnu pro výpočet odměny notáři…

Na svoji otázku jsem dostal dva protichůdné názory.
Dudu píše, že předmětem dědického řízení bude jen jeden účet, účet zemřelého, na kerý se pohlíží jako na pozůstalost. Druhý účet není pozůstalost, protože jeho vlastníkem je živá osoba.
Naopak Tom004 a Drap píší, že předmětem dědického řízení budou oba účty: účet zemřelého, i účet druhého z manželů, který nezemřel, čili, oprávnění dědici si rozeberou též část úspor z účtu nezemřelého manžela. Který z těchto názorů platí? Můžete to někdo doložit odkazem na příslušný zákon a paragraf?

Myslím si, odpověď na otázku, zda předmětem dědického řízení budou oba účty, nebo jen účet zamřelého, není tak jednoduchá, jak se zdá na prvý pohled. Stačí zaměnit slovo „dědictví“ slovem „rozvod“ a vše je jinak. Vzpomeňme si na jednoho ministra, který nedávno „odklonil“ osm milionů ze svého účtu na účet své matky, aby se o ně nemusel dělit se svou bývalou ženou. Podle toho, co se psalo v novinách, mu to nevyšlo a bude z toho mít oplétačky.
To, co tvrdí Tom004 a Drap, má oporu v tom, že po smrti jednoho z manželů dojde k vypořádání společného majetku manželů. Zjednodušeně řečeno, do něho patří vše, co manželé získali v průběhu manželství. Úspory na obou účtech by se proto s největší pravděpodobností měly sečíst a rozdělit na půl. Půlka, která „patří“ zemřelému je potom předmětem dědického řízení. Když např. jeden z manželů měl na účte 1.000.000 a druhý 200.000, bude předmětem řízení 600.000.
V tomto smyslu by byly předmětem dědického řízení oba účty.
Dokážete to někdo potvrdit, nebo vyvrátit?