Přečtěte si informace o suverenitě

" Pojem suverenity v současné EU:

Otázka, zda Lisabonská smlouva omezuje suverénní moc státu?
Podstatou suverenity je schopnost s ní disponovat
Stát je suverénní do té doby, kdy může stát do svazku dobrovolně vstoupit či vystoupit
Ačkoli státy předaly řadu svých pravomocí na orgány EU, do doby, kdy mají možnost odebrat či změnit tato práva, si ponechávají své znaky suverenity.!"

http://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/pfuk/sta­toveda/prednas­ky/prednaska3

https://is.mu­ni.cz/th/sat3z­/RIGO_KOMPLET­.pdf

Pročtěte si práci, dovíte se mnohem víc

Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Právo a právní věda
Katedra ústavního práva a politologie

Rigorózní práce
PŘENOS PRAVOMOCÍ A SUVERENITA STÁTU
Ústavněprávní aspekty evropské integrace
Mgr. Iveta Němcová
2010/2011

Celkový odkaz odkazu práce je , druhá v pořadí

https://www.go­ogle.com/sear­ch?client=fire­fox-b-d&sxsrf=ALeKk02BBjlA­KAL0ud3ZttYhLMhhKjy14w%3­A1600607649778&sou­rce=hp&ei=oVVnX7KI­LaeGjLsP4PuD8Ac&­q=p%C5%99enos+pra­vomoc%C3%ADa+su­verenita+st%C3%A1t­u&oq=p%C5%99e­nos+pravomoc%C3%A­Da+suverenita+st%C3%A1t­u&gs_lcp=CgZwc3ktY­WIQDDoHCCMQ6gIQ­JzoECCMQJzoECA­AQQzoKCAAQsQMQgwEQ­QzoCCAA6BQgAE­LEDOggIABCxAx­CDAToGCAAQFhA­eOgcIIRAKEKABO­gUIIRCgAToECCEQ­FVD5aVjelgFgx7E­BaAFwAHgAgAGY­AYgB8x6SAQQzLjMxmA­EAoAEBqgEHZ3dzLXdpe­rABCg&sclient=psy-ab&ved=0ahUKEw­jy3IyT6PfrAhU­nA2MBHeD9AH4Q4dUD­CAo

Upravil/a: annas

Ani vojenksým napadením nemusí stát přijít o svou suveneritu. To až pokud by ta nepřátelksá armáda zvítězila a udělala si z něj třeba vazalský stát (závislý, podmíněný, omezený v rozhodování), popřípadě jej zcela dobyla (tím by nejen ztratil svou suveneritu, ale ten stát by fakticky zanikl, protože by se stal součástí toho, kdo ho dobyl).
Stát ztrácí svou suveneritu, když příjde o svou nezávislost. Logicky. Závislý stát se musí zodpovídat, nesmí jednat sám, je omezen v rozhodování, musí něco odvádět, jiný subjekt (stát) se mu aktivně plete do jeho záležitostí, přímo ho řídí a ten závislý stát musí poslouchat, protože má nad ním moc (vejenskou nejčastěji). Porazil ho, příměl ho k určitým (v/nuceným) dohodám, závazkům. Vše je to nuceně, ne zcela doborvolně a dost často i v neposrpěch toho vazalského státu (i když to není podmínka). Takový stát přijímá rozkazy z venčí, i když fakticky není dobytý a není součástí toho druhého státu. Ale je ve vazalství, takže k tomu nemá daleko.
Jeho orgány nemají plnou moc, ústava (nebo nějaký jeho hlavní zákon) a všechny ostatní zákony jsou až pod nařízeními toho druhého státu, spadjí pod ně, včetně mezinárodních smluv a všeho, co v tom státu mělo svou důležitou roli. Vše je to omezeno tím druhým státem. Může mu změnit zákony a správní uspořádání, závislý stát nemá neomezenou moc, ti nad ním má ten druhý stát. Zkrátka mu dává nařízení s ten stát poslouchá (musí… kvůli nátlaku, přesile, tzn. mocí, kterou nad ním má).
Nesuverénní stát podléhá autoritě zvenčí (státu, osobě).

Slabé státy mohou být nesuverénní. Protože jsou nesoběstačné a tak potřebují pomoc zvenčí. Ti zvenčí toho můžou zeužívat a zasahovat i do jeho řízení.
Díky moderní globální ekonomice (i politice) je ale otázka suvenertiy států diskutabilní, protože stát již nemá pod kontrolou vše, co se děje na jeho území. Některé státy mají vliv mimo vlastní hranice, nemusí to být politická nařízení, ale ekonomická (v podnicích), jenže ekonomika je s politikou velmi úzce spojena a obojí je na sobě závislé. Různá taková rozhodnutí se udílejí globálně (a můžou pocházet z určitého státu). Na druhou stranu ale ty státy mají plnou moc nad svým zákonodárstvím, nad státním aparátem a ve všem v čem je, je dobrovolně. I to zda je jeho ekonomika globální – součástí té globality (tím ale přichází o část té své suvenertiy, ale dělá to dobrovolně… protože je to pro něj většinou po mnoha stranách výhodné). Může odejít i ze společenství, ve kterých je. Je to na něm.
Proto je to diskutabilní. Státy nejsou zcela suverénní, obzvlášť díky globalizaci. Jsou i nejsou. A zzáleží na úhlu pohledu a jak je suverenita vnímána.

Napadení lze i odrazit, takže tím stát ještě nemusí ztratit svou suverenitu.
Něco jiného by bylo obsazení.

Žijete v minulosti? Dnes sa štáty nedobyjajú so zbraňou a ohňom, ale v bielych rukavičkách so šekom v ruke. Štát stráca svoju suverenitu, vtedy, keď nedokáže plniť svoje záväzky voči veriteľom.

Splatenie dlhu sa nevynucuje vojenskou silou, ale cez nastrčené „osobnosti“ kultúrneho, politického a ekonomického a médiá ovplyvňovaním verejného života. A národ im to ˇžerie", pretože verí „záchrancom spoločnosti“ a jemne povedané „aj keď, šteká, drží hubu“
Tak a teraz mi na ukrižovanie vyberte aspoň pekné miesto s výhľadom na skutočnú prírodu.

Upravil/a: led