Do kterého období/do jakého věku byste se rádi vrátili do minulosti?

Devadesátky.

Do dětství.

Záleží i v které zemi. Například u nás bych se rád podíval do 14. století, v USA do 20. let minulého století a v Japonsku bych bral 19. století. Stejně tak bych se rád podíval do 19. století v Anglii, do Ruska v 18. století a do Francie v 17. století.

Do devadesátek. Lepší je to, co znám. V historii neriskuju.

Upravil/a: Ametyst

Do doby kamenné.

Nikam.
Do stejné vody nevstoupíš. Co bylo, to bylo…. Život plyne a přináší nové podněty, změny 😉

Do konce puberty. Měl jsem tehdy kratší známost s jednou krásnou holkou. Chodili jsme spolu pár týdnů, měli jsme i techtle, ale mechtle ne. Tak bych to rád napravil. 🙂

Posledných 10 rokov (nl) cestujem priebežne v rozpätí –2000 rokov do +9000 rokov podľa súčasného letopočtu. Včera som si odskočila na krátky čas do leta v VI.storočí nl na ostrov Rujana. Dnes mám v pláne len pár stoviek rokov naspäť do začiatku XIII.storočia nl počas nájazdov Mongolov (prezývaných chybne Tatári). Takže nemám problémy navštíviť ktorékoľvek dejinné obdobie ľudstva.

Upravil/a: led

Paul to dobře rozetnul, viděl bych to taky tak nějak a podobně: pokud bych se, s dnešní hlavou, mohl vrátit, co já vím, do 14–15 let, tak bych to bral. Ne, že bych si stěžoval, to ani v nejmenším, ale určité věci bych si v životě zařídil na onačejším základu. Ale to asi každý, že a svým způsobem je dobře, že to tak nejde.

Jinak ani omylem! To jsou nesmyslné dotazy: každá epocha má svoje, positiva, negativa, svoje bakterie, viry, špínu, hygienu, prostě: svoje. Vrátit se do 19. století znamená 99% jistotu smrti na choleru, vrátit se do 18. století znamená 99% jistotu smrti skrze tehdejší hygienu a úroveň zdravotní péče, a tak by šlo pokračovat.

My máme podrobné statistiky narození a úmrtnosti až od roku cca 1920, do té doby se to dá jenom odhadovat podle těch rozličných zápisů v kronikách, farách atp., ale i v tom roce 1920 byla minimální šance, že se narozenec dožije věku 1 rok, a když se narozenec dožil věku 1 rok, byla pořád miserná šance, že se dožije věku 2 let. A když se dožil věku 2 let, tak už se šance na to, že si jednoho krásného dne zaprcá a rozmnoží se, značně zvýšily, a když už měl to ohromné štěstí a dožil se cca 9–10 let, tak měl prakticky vyhráno, měl jen malé risiko, že zemře před 40+. Jak už se, zase, dožil cca té čtyřicítky, no tak ta jeho šance na smrt začala pomalu stoupat a čím byl starší, tím měl větší šanci „vyhrát bingo“!

Dnes je to tak, že když se narozenec narodí, tak má poměrně slušnou šanci, že si zaprcá, protože až do nějakých 60+ let je jeho risiko smrti minimální. Je, co by nebylo, pořád jsou dětské pohřby, a ne všichni fakani zemřou skrze ouraz, ale je minimální. To, že se nám pořád prodlužuje průměrná délka života, je dáno dvěma (základními) faktory: 1. nejsou války. Teda jsou, teďka RF & Ukrajina, před tím to bylo „humanitární bombardování“ & Jugoslávie & zarestovanec Havel (atp.), nicméně, alespoň tedy v Evropě, se týkají jenom „horších“ zemí a mají vždy lokální charakter. Že by tady, jako, táhli Turci, vydrancovali kurníky, zmordovali dobytek a znásilňovali panny, paní a dívky, a na ně by táhli Uhři, kteří by dělali totéž, tak to už dlouho nebylo a 2. celkově se zlepšila péče o rodičky, narozence, nedonošenci mají inkubátor, s hadičkami, nóbl, dejchák, když ho jebne, tak ho rozchodí třeba osmkrát – k službám! (dřív ho jeblo, nebilo srdce, dalo se zrcátko před Gesicht a Schluß – penálisace).

Aniž bych to myslel jakkoli zle, dokonce to nemyslím ani ironicky, tak znám příklady u báby ve starobinci, kdy už ten pacient byl tak starý a tak dementní, že bych řekl, že smrt pro něj bude vysvobozením. Snad desetkrát za rok pro něj byla RZS, a snad desetkrát za rok ho nahodili. Samozřejmě, pokaždé, co ho jeblo, tak se ten jeho stav mírně, nebo více, zhoršil. Spoustu lidí udržujeme při žití de facto uměle, oni z něj nic moc nemají, protože už jim nefunguje ani tělo, ani hlava, ale žijí. A nekritisuju to, i když se mi to jeví nedůstojné, dříve byly jiné věci, které byly stejně, nebo i více, nedůstojné. Prostě: každá doba má své.