Dobrej,chtela jsem se zeptat,jestli je 7.trida tezka.Prosm Vas,poradte mi jesti je aspon podobna 6. dekuji za odpoved…

Kapicka

Jenze ja se bojim,ze se zhorsim a hlavne pri matematice,jelikoz to uz vim jakou budem mit ucitelku a ta na me je pekne zasedla nevim proc…ale celkem me uz stve ,tak doufam ze to bude ok.A co se tyce chemie,tak na tu se take bojim hlavne tech vzorecku a vseho porad nejaky ethanol je tamto a tamto,snazila jsem se tomu aspon trosku porozumet,ale ani tuk :/

barnajka

Na učitelku se vykašli – zasednout si na tebe nikdo nemůže.
I kdyby si na tebe zasedla doopravdy, nemůže tě dusit víc jak ostatní – bylo by to nápadný a ona by riskovala, že si toho tví spolužáci všimnou a mohli by „svědčit“ proti ní.
Na mě si na základce zasedla učitelka z výtvarky. Vždycky jsem byla tichá, snaživá žákyňka, ničím jsem nevybočovala z davu. Přesto jsem jí něčím vadila, netuším čím. Málokdy mi dala za výk res jedničku, až jednou: dělali jsme koláž ve stylu malíře Arcimbolda. Výkresy jsme pak kolíčkem připli na šňůru a učitelka jen chodila kolem těch výkresů a jeden po druhým je známkovala, aniž by věděla, čí je to práce. Když došla k mýmu obrázku, celá nadšená řekla: „Jasná jednička!“ A zeptala se, čí to je. Když jsem pyšně zvedla ruku já, podívala se po mě, po výkresu…a začala couvat. Prý:" No, jednička…" Najednou na mým obrázku viděla milion chyb, který předtím neviděla. Zajímavý… Už mi chtěla dát nakonec dvojku, ale spolužáci čučeli a nechápali důvod. Zastali se mě a úča mi tu jedničku dát musela – jinak by všichni poznali, že je proti mě zaujatá. Což ona jako učitelka samozřejmě být nesmí. Od té doby jsem měla relativní klid – asi si uvědomila, že její „šikana“ byla málem odhalena..a dostala strach v tom dál pokračovat.

Tobě radím totéž: kdybys měla opravdu pocit, že se ta úča po tobě bezdůvodně vozí, popros o pomoc spolužáky. Až tě bude zase jednou dusit u tabule, ať na to spolužáci reagují a dají jí tak najevo, že si jejího nefér chování všimli. Když to tak budete dělat vždycky, brzo toho bude muset ta dáma zanechat. Bude mít proti sobě třídu plnou potenciálních nepohodlných svědků, a to bude pro ni příliš velký riziko: kdybyste se totiž najednou rozhodli říct DOST a jít „žalovat“ řediteli, 20hlavý dav by nemohl jen tak přejít mlčením. Musel by to začít řešit – a učitelka (pokud není hloupá), to moc dobře ví.

No a co se toho učiva týče rozumím ti moc dobře, neboj :) Matika, fyzika, chemie – s tím jsem taky válčila celou základku. Tady se nic moc poradit nedá, opravdu to chce průběžnou přípravu z hodiny na hodinu. Pokud víš, že máš s těmito předměty problémy, zaměř se hlavně na ně. Jestli jazyky a dějepis/zeměpis jakžtakž ovládáš, věnuj jim míň času a místo toho trénuj matiku a chemii. Jedna věc je důležitá: porozumět učivu. Jestliže se všechny ty vzorečky šprtáš nazpaměť, aniž bys u toho „přemýšlela“, pak se nemůžeš divit, že ti to do hlavy moc neleze. I když se to nezdá, všechny ty vzorce, vzorečky a rovnice mají svoje pravidla a zákonitosti. TOTO je potřeba pochopit. Jakmile pochopíš princip, jak se tvoří vzorec etanolu, nebude pro tebe problém si ho zapamtovat. A i když ho zapomeneš, nic se neděje – můžeš si ho odvodit znovu. A podle něj další vzorce dalších alkoholů atd… To stejný platí pro rovnice. Já jsem v tom vždycky plavala – nechápala jsem, jak se rovnice vyrovnávají, co a jak s čím reaguje, co vzniká… Někdy kolem té 7., 8. třídy jsem byla dlouhodobě nemocná. Promarodila jsem tehdy skoro celý pololetí, musela pak dělat dodatečně zkoušky. Hrozilo, že právě z matiky a chemie propadnu – učiva bylo hrozně moc a já ho nechápala!!! Všechno jsem se učila nazpaměť – a to se fakt naučit nedalo.
Pak jsem se s učitelkou dohodla na pár hodinách doučování – a stal se zázrak: já začala chemii rozumět! :D Tím, že se učitelka věnovala jenom mě, měla možnost vidět, co mi nejde a kde mám mezery. A hned, když jsem tápala nebo něco udělala špatně, měla ona možnost reagovat, na chybu mě upozornit a vysvětlit mi, proč je to špatně a jak a proč to má být správně. Konečně jsem se naučila počítat rovnice reakcí, ani vzorečky nebyly problém. Vydrželo mi to až do devítky a chemie mě tehdy dokonce i bavila :)
Zkus to taky tak – najdi si někoho na doučování. Když už nic jinýho, popros třeba i spolužáka, který je v chemii dobrý. A pokus se s jeho pomocí přijít chemii na kloub. JDE TO, když se budeš opravdu snažit a budeš opravdu chtít.
Hlavně se ale té 7. třídy neděs předem – je to zbytečný strach. I kdyby ti ta matika a chemie vážně do hlavy nešla, aspoň se snaž a tu snahu ukaž – učitelka to určitě ocení a v pololetí přimhouří oko :)

Kapicka

MOC Ti dekuju,ze jsis pro me udelala cas,velice jsi me utisila :).Jsi mila a ja si toho vazim ze aspon nekdo me konecne utesil a mel zivot stejny,jako ja ;) Dekujuji Ti…

barnajka

Ale to nebylo prázdný utěšování! Já ti říkala pravdu ;) Tu sedmičku zvládneš, neboj se. A pak i osmičku i devítku..a střední taky…a když budeš chtít jít na vysokou, tak ta bude hračka jakbysmet :))

Všechno je to jen o přístupu, jaký k učení zaujmeš.
I kdyby ti to zoufale nešlo, nikdy si nesmíš říct: Tak já na to kašlu, to stejně nemá cenu. VŽDYCKY to má cenu! Hlavně se nevzdávat a nenechat to zajít příliš daleko – HNED jak začneš mít s učivem problém, nestyď se a neboj se poprosit někoho o pomoc: kamaráda, spolužáky, učitelku, rodiče…kdokoliv bude po ruce a tématu rozumí :) Čím víc to budeš oddalovat, tím víc učení se ti bude kupit..a tím to potom bude těžší.

A ještě jedna rada do života: KAŽDÝ PROBLÉM MÁ ŘEŠENÍ!
Tuhle větu si napiš na kousek papíru a papírek NEZTRATIT!!! :)

PS: Děkuju za milou reakci, vážím si jí!
A když bude ještě někdy potřeba pomoc/rada… jsem tu ;)

PPS: Od září až do června budu držet palce! :)

Kapicka

Dekuju ;) jsi nejky…

barnajka

Rádo se stalo :)