Dobrý den, chtěla bych se zeptat na nějaké informace o plemeni čau čau.Je vhodné ho mít v bytě?Co je nutné k uchovnění?

Čau čau Může být chován i v bytě, pokud mu zabezpečíte dostatek zábavy a volného pohybu. Stejně jako většina psů. Existuje krátkosrtá a dlouhosrstá varianta. U dlouhosrstého je třeba počítat s poměrně náročnou péčí o srst. Dlouhosrstý má sklony k přehřívání v teple. Pokud jsou velká tepla, neni dobré ho zatěžovat. Plavat se naučí. Povahu má tak trošku svéráznou. Je vynikající hlídač. V rodině si většinou tento pes sám vybírá, koho příjme za vůdce smečky. Pokud je to váš první pes, osobně bych doporučoval raději jiné plemeno

Tady máte odkaz na chovatelský klub tohoto plemene, tam se dozvíte vše potřebné
http://www.chow­club.webzdarma­.cz/menucz.htm

Odkazy na mail neposíláme, tato poradna a odpovědi slouží i jiným případným zájemcům.
Doplňuji:
Ve staré Číně tito psi (a dodnes) slouží jako významný zdroj živočišných proteinů, kterých je v této přelidněné oblasti vždy nedostatek. Kůže
z jatečních psů se zpracovává na kožichy. Jinak se ovšem používají v zemi původu i ke hlídání domů, vozů, lodí, ale také k lovu, tažení saní a strážení stád.
Čaučau má poněkud rezervovanou povahu a ze všech plemen psů je snad nejméně hravý a tak trochu morous. Nemá rád rozruch a dětské dovádění, hodí se spíše pro introvertní majitele, kteří nemají příliš sportovního ducha.

Upravil/a: anonym

Čaučau pochází ze studených oblastí Číny. Vyšlechtěn byl především jako pes hlídací a, pravděpodobně, částečně i jako pes lovecký a bojový.

V bytě ho lze chovat jen nouzově. Ne kvůli lidem, ale kvůli němu. Bude vyžadovat nějaké chladné místo. Je čistotný a sám se dožaduje vyvenčení – přece si nezaneřádí místo, kde se fláká. Nábytek neničí a téměř neštěká. Prý chrápe, ale noc jsem s ním netrávil. Známí chovali čaučaua ve městě na zahrádce, ale nejvíce času trávil na velké venkovské zalesněné parcele. Je třeba mít kvalitní oplocení. Ne kvůli zlodějům. Ti při pohledu na čaučaua „změní lokál“, ale aby si při konfliktu s jiným psem nerozšířil teritorium. Malí čoklíci ho nezajímají, ale s velkým psem si to rád rozdá.

Čaučau velice přilne ke svému pánu a „smečce“. Uvnitř ní je přátelský a brání ji. K cizím je velmi nedůvěřivý. Cizího čaučaua nehlaďte a nedopuste, aby se toho vašeho pokoušeli hladit cizí lidé. Vypadá jako medvídek, ale na hlazení není. Nějak moc se s ním nepomazlíte ani jako jeho pán, nebaví ho to. Navíc je nutno mu už jako štěněti vštípit, kdo je vůdce smečky. Starší pes si to rozhodne sám a nic s tím nenaděláte.

Čaučaua v podstatě nelze vycvičit. Na povely a všelijaké výcvikové metody kašle. Řídí se vrozeným hlídacím instinktem, hierarchií smečky a vlastní hlavou. Může dokonce vypadat jako že je líný. Spoustu času se povaluje a jen občas obejde střežené teritorium. Běda ovšem, lezeli do něho někdo cizí …

Na procházky do města se nehodí. Hrozí, že potká-li nějakého vzrostlého psa nebo někoho, kdo narušuje teritorium, neudrží ho na šňůře ani silný chlap. Pozor, nemá mimiku a když začně štěkat, už je zle.

Pokud by se dostal do vody, asi by se naučil plavat, tak jako každý pes, ale k tomu, aby se do vody dostával jaksi nejsou důvody.

Závěr: Je nutno ho chovat v určité izolaci od jiných lidí. Rozhodně to není mazlivý medvídek pro sousedovic děti! Je tvrdohlavý a nebezpečný vůči okolí. Doma je prátelský a přirozeně (ne vycvičeně) disciplinovaný.