Dokázal by mi nějaký učitel (střední, základní) upřímně odpovědět?

Jsem lektor angličtiny na jazykovce a volby povolání nelituju, ač ten plat není žádná sláva. Určitě by se pracovalo líp jinde (např. ve větším městě), ale v rámci možností jsem zatím spokojen – ovšem až se naskytne nabídka lepšího, nebudu váhat. Nejlepší kamarádka učí na ZŠ a to bych nedělal ani za zlatý prase. Mí studenti už jsou většinou dospělí a je to znát, i když občas mi ty děti silně připomínají…
Mezi učitelem na ZŠ a SŠ je rozdíl jednak ten, že učitel ZŠ musí obvykle zvládnout širší záběr předmětů (třídní učitel na nižších stupních ZŠ obvykle učí jednu třídu všechny předměty či alespoň drtivou většinu), kdežto učitel na SŠ mívá obvykle aprobaci na dva předměty, a taky ten, že učí děti v jiném stádiu vývinu (na SŠ to už bývají adolescenti a k nim se vyžaduje jiný přístup). Více by pověděl učitel ZŠ/SŠ osobně…

Upravil/a: quentos

Upřímná a krátká odpověď – rada: vyber si raději nějaké rozumnější povolání. On je to velký rozdíl učit na VŠ jako Lamalam, nebo spermoně ve věku 15 až 19 let s IQ (raději pomlčím). A jestli si myslíš, že si to umíš představit, tak tě ujišťuji, že neumíš!

Sice neučím ani na ZŠ ani na SŠ, ale učím. Jezdím do práce (tam i zpátky) 250 km. Obrázek o tom, zda mě práce baví, si udělej sama.

nejsem kantor ZŠ ani SŠ takže nedokázal…volby povolání lituji, 5 let šaškování na VŠ, (technika !) zkoušky, zápočty, státnice, nervy, stress a nejistota až do samého konce, fin.zátěž pro rodiče apod. vyučenci řemeslníci všech možných profesí se mají, žijí 10× líp, no životní smůla

Učitel, to není práce, to je povolání.
Už sice neučím (ve škole). ale nikdy nevzpomínám na ty časy ve špatném. Je učení a učení, každý typ školy vyžaduje něco jiného, ale má také něco společného. Učila jsem hlavně dospívajících a dospělých, ale přicházela do styku i s dětskými žáky.
Učitel nesmí zůstávat na jednom místě, čerpat jen z toho, co se sám naučil ve škole, ale sám se musí dále učit, aby mohl své znalosti předávat dál. Nestačí jít jen podle osnov, ale mnohdy i hlubějí, nebát se žáků, studentů, ale spolu s nimi hledat cestu k vědomostem. Není třeba se bát (vědomě) místy odbočit do slepé uličky a na tom „zbloudění“ ukázat a spolu se žáky najít správnou cestu a východ z bludiště omylů a neúspěchů. I ten nejlepší žák, pokud půjde jenom vyšlapanou cestou, pokud nezná nebezpečí a překážky na cestě, dokáže selhat pod vrcholem. Proto úkolem učitele je připravit ho i na překážky daného předmětu, profese, života.
Ani samotná profese učitele není přímočará, jdoucí jen stejnou staletími vyšlapanou cestou, je náročná i na množství zvratů a překvapení, neustálého zdokonalování a hlavně je to profese, kde nelze po zazvonění vypnout, je to profese plná závisti neznalých "učí jen pár hodin, mají celé prázdniny volno a plat jim běží, ach, bože, ti se mají tak co vlastně ještě chtějí "…
… ale nelituji ty časy za katedrou …