Dokážeme být opravdu vděční za velké věci jestli neumíme být vděční za ty malé?Jsou vůbec malé věci?

Zajímavá otázka k zamyšlení :o) No… to je otázka. Je možné, že každý to má nastavené jinak – někdo se raduje z každé blbosti a maličkosti, někomu tyhle věci holt projdou a všímá si až těch větší. Ale radovat se z nich určitě může taky.
Spíš si myslím, že to je jeho škoda – připravuje se tím o hrozně moc radosti ze života. Pokud má život za něco stát a máme v něm být aspoň trošu šťastní, nesmí se asi čekat na ty velký věci – těch je málo. Ale radovat se z každé blbosti – z pěknýho dne, z milýho úsměvu cizího člověka, kterýho potkáte v autobusu… a ideálně se snažit ty milý blbosti šířit dál. Jeden z nejlepších způsobů, jak změnit svět, myslím.
A občas se mi i zdá, že v životě funguje fakt jakejsi zákon karmy – jak k životu přistupujete, to se vám vrací. Snažím se lidem pomoct, jak je v mých silách… a pak mi nezávisle na čemkoli vycházejí vstříc úplně cizí lidé, kteří mě nikdy neviděli. Možná nějaký kolektivní vědomí nebo vnímání dobré aury nebo co já vím…
Nejcennější je tedy v životě schopnost být šťastnej – pokud ji člověk má, tak nepotřebuje tolik peněz, tolik věcí, úspěchu… možná ani tolik té klasické lásky, protože cítí lásku a dobro i jinde, než v rodině nebo od partnera.
A komu za to vděčíme… to je asi na osobním uvážení každýho z nás. Možná je Bůh, možná to je nějakej vyšší zákon rovnováhy, možná to není nic a jen my se to snažíme vidět…

tendence rozdělovat na malé a velké věci je ne moc na místě, vždyť právě maličkosti nám mnohokrát dělají život příjemný, veselý, bezstarostný.
Jistě, jsou i velké věci (objev penicilinu, páry, atomu, kosmické lety), ale ty tak bezprostředně neovlyvňují náš každodenní život (já vím, např. teflonová pánev je na světě díky kosmickému výskumu, mobil díky vojenskému výskumu, atd.) jako např právě ty maličkosti – usměvavá prodavačka (jsou ještě takové?), křupavý rohlík nebo kvetoucí sněženka.
A třeba i dárek od blízkého, nějaká serepetička, ale přece jen dárek a pocit „Nezapoměl.“

A to je asi nejdůležitější – pocit své hodnoty pro druhé, nejsem tady do počtu.

Náhoda neexistuje (tedy tá dobrá), je jenom smůla.
Připouštím, že jsem slyšel i o štěstí (jako náhodě) – „hele, litr na zemi“, ale to jsou spíš výjimky.

Nejsou malé,nebo velké věci,stejně jako malá,nebo velká vděčnost.Měli bychom být vděčni za vše,co každý den přinese.A možná to bude znít paradoxně,ale i za to,co nám ublíží.Ne nadarmo se říká,že „co tě nezabije,to tě posílí“.Takže bychom měli být vděčni i za možnost, poučit se.

Ago , za vsechno muzeme vdecit jen sami sobe. ( Jak se do lesa vola , tak se z lesa ozyva ).
🙂 -iv-

V životě nejcenější je zdravý,vděčný je za maličkostí které jsou minymální jen to že můžeš si dopisovat,zeptáš se a dostaneš odpověd.Z malič­kostí jsou velké věci,to si musí každy skusit na vlastní kůží,když nemáš zdravý nemůžeš hodně věci.žolík

Zdroj: žolík